Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 596/10

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. Mgr. L. D., zastoupeného Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem, AK se sídlem Mezírka 1, 602 00 Brno, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2010 č. j. -102 a Městského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2009 č. j. -95 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 a článkem 38 odst. 2d (dále jen "").

Z podané ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2009 č. j. -95 odmítl stěžovatelovo odvolání jako opožděné. Soud konstatoval, že při pokusu o doručení rozsudku soudu prvního stupně dne 12. 6. 2009 nebyl stěžovatel zastižen a písemnost byla téhož dne uložena na poště; s přihlédnutím k ustanovení ve znění účinném do dne 30. 6. 2009 byl za den doručení považován den 22. 6. 2009 a lhůta k podání odvolání tak uplynula dne 7. 7. 2009, a proto odvolání podané dne 8. 7. 2009 bylo opožděné. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2009 č. j. -95 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel je přesvědčen, že odvolání podal včas, neboť soud chybně určil den uložení písemnosti k vyzvednutí, od nějž se odvíjí počátek běhu lhůty, jejímž uplynutím nastává fikce doručení. Vysvětluje, že písemnost se nepovažuje za uloženou dnem bezvýsledného pokusu o doručení, ale teprve dnem, kdy je připravena v příslušné provozovně provozovatele poštovních služeb k vyzvednutí, a to nejdříve dnem následujícím po bezvýsledném pokusu o doručení, neboť je-li písemnost v daný den doručována, nemůže být ve stejný den s ohledem na provozní možnosti provozovatele poštovních služeb připravena k vyzvednutí. Dnem uložení tak mohl být nejdříve den 15. 6. 2009, neboť den následující po dni pokusu o doručení byla sobota; posledním dnem lhůty k podání odvolání pak byl den 9. 7. 2009.

Z důkazu provedeného Ústavním soudem - výpovědi svědkyně V. B., vedoucí pošty ve Fryšavě pod Žákovou horou, vyplývá, že uložení na poště je provedeno vždy v týž den, ve kterém je pokus o doručení učiněn, což znamená, že ještě v týž den je zásilka připravena k vyzvednutí. Na základě nahlédnutí do písemné dokumentace dále svědkyně vypověděla, že předmětná zásilka byla dne 12. 6. 2009 v 9:54 hod. uložena a připravena k vyzvednutí.

Ve vyjádření k provedenému důkazu stěžovatel uvedl, že dnem, ve kterém je uložena písemnost k vyzvednutí, je nutno rozumět první den, v němž je po celou provozní dobu připravena zásilka k vyzvednutí; takovým dnem nemůže být den, v němž je pouze po část provozní doby připravena zásilka k vyzvednutí, protože by bylo nutno v každém jednotlivém dni posuzovat, zda časový úsek do okamžiku ukončení provozní doby je dostatečným k vyzvednutí zásilky. K údaji z pošty pak stěžovatel uvádí, že v obci působil jako starosta osm let, doručovací okrsek tvoří tři obce, přičemž doručování písemností nikdy neprobíhá před devátou hodinou, údaj o době uskutečnění bezvýsledného pokusu zpravidla kolísal mezi 9:15 - 9:30 hod. a nikdy v minulosti zanechaná poštovní výzva neobsahovala informaci, že zásilka je připravena k vyzvednutí ještě téhož dne od 9:54 hod.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Je-li tedy v ústavní stížnosti namítáno dotčení práva na spravedlivý proces, nejsou z hlediska ústavněprávního přezkumu podstatné výtky napadající věcnou správnost rozhodnutí, protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává instanční přezkum jejich rozhodnutí z hlediska věcné správnosti a zachování zákonnosti; Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu rozhodnutí obecných soudů po stránce ústavněprávní, tj. zda v řízení byly respektovány ústavněprávní principy, zachována ústavně garantovaná práva a svobody a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

Namítaný nedostatek spravedlivého procesu se nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných procesních ustanovení je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. nepředstavuje-li tím výklad extrémní, resp. excesivní. Ve skutkové rovině pak může být posouzena pouze otázka, zda hodnocení důkazů není zatíženo zjevným logický omylem, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu v provedených důkazech (není-li zde tzv. "opomenutých důkazů"), a zda obecnými soudy učiněné závěry nejsou s nimi v "extrémním nesouladu" (srov. usnesení , dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovateli lze přisvědčit potud, že uložení písemnosti v provozovně poskytovatele poštovních služeb je třeba odlišit od připravenosti písemnosti k vyzvednutí adresátem. K uložení písemnosti dochází tentýž den, kdy byl učiněn bezvýsledný pokus o její doručení, jež se nutně nemusí shodovat se dnem, v němž je písemnost připravena k vyzvednutí; v tomto ohledu je rozhodující datum uvedené ve výzvě k vyzvednutí, jež byla zanechána v místě doručování. Bylo-li zjištěno, že písemnost byla připravena k vyzvednutí dne 12. 6. 2009 v 9:54 hod., začala tímto dnem - bez započtení dne, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (srov. , ve znění rozhodném pro projednávanou věc) - svůj běh lhůta k uplatnění fikce doručení. Tvrzení stěžovatele o neobvyklosti tak brzké doby připravenosti písemnosti není způsobilé zpochybnit zjištěný časový údaj ani okamžik počátku běhu lhůty, neboť v projednávané věci není rozhodující obvyklá doba připravenosti písemnosti, ale skutečný okamžik v daném konkrétním případě.

Z výše uvedeného je patrno, že stěžovateli se nezdařilo doložit porušení jemu ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a přístup k soudu, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu