Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 314/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti V. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 5. ledna 2010, spojené s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 2. února 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. -4 ze dne 4. listopadu 2009, kterým bylo nařízeno jeho sledování ve zdravotnickému podle § 116 odst. 2 trestního řádu. Z obsahu podání stěžovatele nepřímo vyplývá, že byl na základě uvedených rozhodnutí omezen na osobní svobodě čtyřicet dva dnů. Stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že soud nerozhodl veřejně v jeho přítomnosti.

2. Stěžovatel současně navrhl "okamžitý" odklad výkonu napadeného rozhodnutí, protože jeho výkonem "může snadno přijít i o život nebo o zdraví".

3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím totiž může zabývat i věcně.

4. Podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž je Ústavní soud vázán podle y, musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Ústavní soud v této souvislosti vyjádřil stanovisko, že smyslem a účelem ustanovení zákona je stanovení obecné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem kvalifikovaně právně zastoupen, a to bez diferenciace vzhledem k druhu řízení před Ústavním soudem, jakož i vzhledem k druhu řízení, jež mu předcházelo, a to mimo jiné i pro garantování vyššího stupně objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení, jakož i pro univerzálnost řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení (sp. zn. , ST 1/9 SbNU 471). Dále pak Ústavní soud rozvedl, že prakticky nejdůležitější částí tohoto zastoupení je vlastní koncipování a podání ústavní stížnosti, neboť účast advokáta má jednak vyloučit a omezit zbytečná podání a tím chránit občany před zbytečnými finančními náklady, jednak má vyhodnotit skutečnosti vedoucí k porušení ústavnosti, včetně označení, která základní práva a svobody občanů byla porušena, to vše za dodržení zákonem předepsaných náležitostí (

sp. zn.

, U 12/10 SbNU 377).

5. Veden shora uvedeným je Ústavní soud nucen konstatovat, že si ústavní stížnost stěžovatel koncipoval a podal sám, aniž by byl zastoupen advokátem a aniž by předložil plnou moc zmocněnému advokátovi. Dále Ústavní soud z vlastní úřední činnosti zjistil, že stěžovatel dříve podal cca dvacet ústavních stížností a všechny trpěly stejnou vadou, pro jejíž neodstranění byly následně odmítnuty.

6. Proto byl stěžovatel dopisem ze dne 9. února 2010 vyzván k odstranění absence zastoupení a v souvislosti s tím o doplnění argumentace k námitce, týkající se porušení y. Současně byl stěžovatel poučen o tom, že v případě neodstranění vady ve stanovené lhůtě bude ústavní stížnost odmítnuta. V závislosti na této výzvě požádal stěžovatel elektronickým dopisem ze dne 26. února 2010 o prodloužení lhůty s ohledem na to, že již podal České advokátní komoře žádost o určení advokáta a ta mu doposud neodpověděla. Přípisem, který byl stěžovateli doručen dne 22. března 2010, byla lhůta k odstranění vad stěžovateli prodloužena o třicet dnů.

7. Z průběžných elektronických podání stěžovatele vyplynulo, že byl rozhodnutím předsedy České advokátní komory, č. j. 541/10, ze dne 2. března 2010 určen k poskytnutí právní pomoci v předmětné věci advokát Mgr. O. Č. Ten stěžovatele dopisem ze dne 3. března 2010 vyzval k součinnosti spočívající v poskytnutí potřebných informací, podkladů a zmocnění. Stěžovatel elektronickým podáním ze dne 5. března 2010 udělil určenému advokátovi plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem, na což bylo určeným advokátem obratem reagováno elektronickým dopisem obsahujícím opětovnou výzvu k poskytnutí informací a podkladů, což bylo zopakováno ještě v elektronických dopisech z 8. a 17. března 2010. Na to stěžovatel odkázal určeného advokáta na informace, jež zveřejnil na internetu, a to elektronickým dopisem ze dne 18. března 2010, o němž jej určený advokát při následné komunikaci informoval, že jej neobdržel. Komunikace mezi nimi nadále probíhala v konfrontačním tónu, až rozhodnutím předsedy České advokátní komory, č. j. 791/10, ze dne 31. března 2010, ve znění opravy a doplnění z 19. dubna 2010, došlo ke zrušení určení advokáta pro absenci součinnosti pro řádné poskytování právní pomoci ze strany stěžovatele, a to s tím, že další advokát určován nebude. S tím stěžovatel vyjádřil svůj nesouhlas a požádal o další prodloužení lhůty k odstranění vad přičemž opakovaně uvedl, že Česká republika není právním státem a Ústavní soud není orgánem ochrany ústavnosti.

8. Ústavní soud již nepřikročil k dalšímu prodloužení lhůty k odstranění vad s ohledem na to, že stěžovateli vedle zákonné lhůty k podání perfektního návrhu byla poskytnuta již dostatečně dlouhá doba k odstranění vad. Přitom muselo být stěžovateli z dřívějších řízení před Ústavním soudem dostatečně známo, jaké jsou procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. V této souvislosti nemá Ústavní soud pochybnosti o tom, že byla stěžovateli dána rozhodnutím České advokátní komory efektivní příležitost k odstranění předmětné vady s tím, že zmaření této příležitosti jde k tíži stěžovatele.

9. S ohledem na vše výše uvedené je třeba konstatovat, že lhůta k odstranění vady ústavní stížnosti marně uplynula ve středu dne 21. dubna 2010, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona, tedy pro neodstranění vady ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě. Tím byl odmítnut i akcesorický návrh stěžovatele na odklad výkonu rozhodnutí, jež ostatně s ohledem na stěžovatelem tvrzené skutečnosti bylo patrně vykonáno již před podáním ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2010

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj