Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
65831.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 97/10
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele A. V., zastoupeného Mgr. Martinem Bělinou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 397/2009 -120 ze dne 20. listopadu 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatel s odkazem na porušení zásady rovnosti účastníků řízení zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložené přílohy a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 7 C 335/2007 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 6. května 2009 odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 7 C 335/2007 -65 ze dne 11. března 2009, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni GIENGER CENTRON s.r.o. částku 16.880.000,- Kč. Stěžovatel byl následně vyzván soudem, aby z tohoto odvolání uhradil soudní poplatek ve výši 675.200,- Kč. V návaznosti na tuto výzvu stěžovatel soudní poplatek neuhradil, ale požádal o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením č. j. 7 C 335/2007 -95 ze dne 31. července 2009 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") rozhodl, že stěžovateli se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Městský soud v Praze mu v záhlaví citovaným rozhodnutím v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení znemožnil hájit jeho práva a zájmy v odvolacím řízení. Bližší rekapitulace obsahu ústavní stížnosti není třeba, neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústav y ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 271/2000
,
sp. zn. I. ÚS 201/02
,
sp. zn. II. ÚS 249/03
,
sp. zn. IV. ÚS 109/06
,
sp. zn. III. ÚS 2542/08
a další). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 , čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR].
Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 , čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR], v rozhodnutí soudu prvního stupně i ve v záhlaví citovaném rozhodnutí nelze spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy a tato rozhodnutí jsou též v naprosto dostatečném rozsahu, v intencích ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu , na které odkazují, odůvodněna. Ústavní soud, ztotožňuje se s nimi a nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na ně pro stručnost pouze odkazuje a uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručeným ústavními normami České republiky, nezjistil.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu