Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1816/09

Ústavní soud rozhodl dne 6. dubna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti J. K. a D. E. K., obou zastoupených JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538, proti rozsudkům Okresního soudu v Teplicích sp. zn. ze dne 10. 5. 2007 a Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 5. 3. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou včas podanou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení d, jakož i ústavních principů právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Prvým z označených rozhodnutí bylo, jak plyne z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. , v řízení, v němž stěžovatelé měli postavení žalovaných, určeno, že vlastníkem předmětných nemovitostí je úpadce Báňské stavby Most, když soud I. stupně na základě provedeného dokazování vycházel ze závěru, že kupní smlouva uzavřená dne 9. 7. 2002 konkurzní správkyní úpadce a společností Hudson, a. s., je absolutně neplatná, na jejím základě tudíž nemohlo dojít platně k převodu předmětných nemovitostí a uvedená společnost, protože se nestala jejich vlastníkem, je nemohla platně převést ani na žalované. Smlouva s nimi posléze uzavřená je totiž pro počáteční nemožnost plnění podle absolutně neplatná. Jak ve svém potvrzujícím rozsudku dále dodal odvolací soud, dobrá víra stěžovatelů by pro nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jíž se tito dovolávali, měla význam pouze za předpokladu, že by byla doprovázena dostatečně dlouhou držbou sporných nemovitostí a mohlo tak dojít k jejich vydržení, k čemuž však v daném případě nedošlo. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé souběžně s ústavní stížností také dovolání, které Nejvyšší soud svým rozhodnutím sp. zn. ze dne 26. 1. 2010 jako nepřípustné odmítl, neboť, jak uvedl s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a , otázka stěžovateli předkládaná k posouzení již byla v rozhodovací praxi soudů, shodně se závěry odvolacího soudu v této věci, vyřešena a napadené rozhodnutí tak zásadně právně významným nečiní.

Proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé, obdobně jako v dovolání, poukazují na to, že při uzavírání kupní smlouvy s prodávajícím byli v dobré víře, že je oprávněným a skutečným vlastníkem nemovitostí a je oprávněn jim je prodat, přitom vycházeli z aktuálního zápisu v katastru nemovitostí a tato jejich dobrá víra by tak měla požívat ústavní ochrany. Podle jejich názoru také není rozdílu mezi situací, kdy právní titul, na jehož podkladě nabyl vlastnické právo k nemovitostem pozdější prodávající, dodatečně odpadne a situací, kdy je takový titul absolutně neplatný.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími Ústavním soudem zjištěn nebyl. Obecné soudy věci stěžovatelů věnovaly patřičnou pozornost a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Jejich závěry zcela odpovídají judikatuře Ústavního soudu. Nezbývá tak, stejně jak učinily i soudy obecné, než stěžovatele odkázat na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž tento soud k řešení konfliktu absolutní povahy vlastnického práva a právní zásady, podle níž nikdo nemůže na druhého převést více práv než má sám, s principem právní jistoty uzavřel, že ochrana, jíž poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastníku nemovitosti účinně uplatňovat své absolutní právo, jinými slovy, pokud zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, má tato převahu nad katastrem. V témže nálezu, jak poukázal i dovolací soud, Ústavní soud vysvětlil i odlišnost situace, jež nastala v projednávané věci, od situace, kdy právní titul, na jehož základě pozdější převodce nabyl vlastnické právo, po převodu nemovitosti na třetí osobu odpadl.

Ústavní soud tak uzavírá, že v posuzovaném případě zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů nezjistil a jejich ústavní stížnost proto podle , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu