Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 690/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. T. a 2. V. K., obou zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou v Brně, Lesnická 52, proti usnesení Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 9. dubna 2009 ČTS: PJM-910-28/TČ-2008-03-JA, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 5. 3. 2010 se stěžovatelé domáhali toho, aby Ústavní soud zrušil shora označené usnesení, jímž bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno jejich trestní stíhání pro pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Přitom tvrdili, že výsledky vyšetřování neodůvodňovaly jejich postavení před soud ve smyslu § 176 trestního řádu, a vytýkali příslušnému státnímu zastupitelství a soudu, že (neoprávněně) pokračovali v trestním řízení. Tím mělo být porušeno jejich právo dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a věty první y a a d.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Pokud se stěžovatelé svou ústavní stížností domáhají zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, je proti takovémuto usnesení přípustná stížnost dle § 141 a násl. trestního řádu, která (tak) představuje procesní prostředek ve smyslu . Stěžovatelé však v ústavní stížnosti netvrdí, že by tento řádný opravný prostředek uplatnili, nepřiložili ani kopii příslušného rozhodnutí, ač jim tuto povinnost ukládá ustanovení . Lze tudíž usuzovat, že stěžovatelé tento procesní prostředek k ochraně svých práv nevyčerpali. Ovšem i kdyby se tak stalo, žádný dopad by to na výsledek tohoto řízení nemělo. Jak Ústavní soud opakovaně konstatuje, k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; z tohoto důvodu nutno v ústavní stížnosti napadnout především rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, usn. č. 13, svazek 7, usn. č. 2, svazek 11, usn. č. 49); shodně rovněž usnesení ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a dalších (dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz); na danou povinnost upozorňuje rovněž odborná literatura - srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 381, nebo Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: , Komentář, 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, s. 573].

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Pokud měli stěžovatelé za to, že k porušení jejich ústavně zaručených základních práv či svobod mělo dojít i jiným způsobem, bylo třeba tuto skutečnost adekvátně promítnout do návrhového žádání (petitu) ústavní stížnosti, kterým je Ústavní soud vázán.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2010

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu