Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 122/10

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A. T. I., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2009 sp. zn. ve spojení s blíže neoznačeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 1. 2010, se stěžovatelka domáhá ve prospěch svého syna T. T., pravomocně odsouzeného na doživotí, zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (ve spojení s blíže neoznačeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009), jímž bylo rozhodováno o vině a trestu T. T. Domáhá se ochrany jeho práv před nezákonným a falešným obviněním, založeném na vynuceném nepravdivém svědectví, přičemž poukazuje na nezákonné kriminální pronásledování nevinných občanů na základě jejich národnosti. Navrhuje, aby Ústavní soud přehodnotil daný případ z hlediska zabezpečení dodržení základních zásad trestního řízení a zavázal orgány veřejné moci obnovit sociální a ekonomické postavení T. T. na jeho bývalou úroveň.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Pouze v takovém případě se jí může zabývat i po stránce věcné.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence. Rámec, stanovený těmito předpisy, nemůže překračovat.

Podle y zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto předpisem je , podle jehož ustanovení

je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka ji uplatňuje výlučně ve vztahu k právnímu postavení svého syna T. T., pravomocně odsouzeného k trestu odnětí svobody na doživotí. Jako matka jmenovaného je bezpochyby osobou oprávněnou podat v jeho prospěch odvolání (srov. § 247 odst. 2 tr.ř.). Toto její oprávnění dané trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení. V daném případě však stěžovatelka stranou řízení, v němž byl vydán odsuzující rozsudek, zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost podává osoba zjevně k tomu neoprávněná, Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení odmítnout.

Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí i dalšími formálními a obsahovými nedostatky, a že stěžovatelka není zastoupena advokátem. K odstranění zmiňovaných vad však Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není z důvodů shora uvedených přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2010

Stanislav Balík

soudce zpravodaj