Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 965/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky B. H., proti postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 4. 2015, se stěžovatelka ve prospěch svého bratra, V. H., t. č. ve Věznici Valdice, domáhá "znovuotevření a důkladné prošetření" případu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. , který byl mediálně znám pod názvem "Mačetový útok v Novém Boru", a v němž její bratr figuroval jako obžalovaný. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že trest odnětí svobody ve výměře 17 a půl roku, který byl v uvedeném trestním řízení uložen jejímu bratrovi, je nespravedlivý, neboť je nepřiměřený tomu, že její bratr nechtěl nikoho zabít a poškozeným (se kterými přišel během incidentu do kontaktu) způsobil pouze lehké ublížení na zdraví. Na výšku trestu měla podle stěžovatelky vliv především nadměrná medializace případu. Navrhovatelka vyslovila rovněž pochybnost o nezávislosti krajského soudu a vytkla "neochotu a nezájem právníků správně důsledně obhajovat" jejího bratra v tomto řízení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Z ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že stěžovatelka ji uplatňuje výlučně ve vztahu k právnímu postavení svého bratra, V. H. Jako sestra jmenovaného je bezpochyby osobou oprávněnou podat v jeho prospěch odvolání [srov. § 247 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů] či návrh na obnovu řízení (srov. § 280 odst. 3 trestního řádu). Tato její oprávnění daná trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 3. 1999,

sp. zn.

ze dne 23. 3. 2010,

sp. zn.

ze dne 16. 10. 2013, či

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2014, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). V daném případě však stěžovatelka stranou řízení zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Jinými slovy, stěžovatelce nepřísluší domáhat se v řízení o ústavní stížnosti ochrany práv třetích osob (jejího bratra), když podat ústavní stížnost jménem jiné osoby nebo v obecném zájmu možné není. Pokud bratr stěžovatelky má za to, že v předmětném trestním řízení bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod, musí se jejich ochrany domáhat v řízení před Ústavním soudem sám. K tomuto kroku ostatně také přistoupil. Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že jeho ústavní stížnost je vedena pod

sp. zn.

, přičemž dosud o ní nebylo rozhodnuto.

Z vyložených důvodů a vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení .

Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí i dalšími formálními a obsahovými nedostatky (mimo jiné stěžovatelka není zastoupena advokátem). K odstranění zmiňovaných vad však Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není z důvodů shora uvedených přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2015

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj