Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3065/09

Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. Č., zastoupeného Mgr. Lenkou Grulichovou, advokátkou v Rychnově nad Kněžnou, Palackého 108, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2009 č. j. - 68/celk.2 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j. - 70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2009, napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2009 č. j. - 68/celk.2 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j. - 70 s tím, že tímto rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno právo na soudní ochranu ( d, dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek ( y).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že na jeho majetek byl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové v roce 2008 prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl jmenován Ing. Z. P. Označený soud v srpnu 2008 udělil souhlas ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu, a to mj. rodinného domu a přilehlých pozemků v k. ú. Domašín u Černíkovic za kupní cenu 2 800 000 Kč. V průběhu roku 2009 obdržel insolvenční správce nabídky dvou zájemců, společnosti CARFIT, s. r. o., s cenou 1 355 000 Kč a pana L. F. s cenou 1 410 000 Kč. Dne 17. 9. 2009 insolvenční správce požádal soud o udělení souhlasu s prodejem za cenu 1 410 000 Kč, téhož dne výše uvedená společnost zvýšila svou nabídku na 1 460 000 Kč, dne 19. 9. 2009 zvýšil svou nabídku L. F. na 1 470 000 Kč, podáním doručeným insolventnímu soudu dne 1. 10. 2009 pak společnost CARFIT, s. r. o., zvýšila svou nabídku na 1 490 000 Kč. Soud však ústavní stížností napadeným rozhodnutím udělil souhlas s prodejem L. F. za cenu 1 470 000 Kč. S tímto postupem insolvenčního správce a insolvenčního soudu není stěžovatel spokojen, neboť předmětný majetek byl zpeněžen za podstatně nižší cenu než odhadní a než se kterou původně soud vyslovil souhlas, navíc insolventní soud měl ve spise nabídku s vyšší cenou. Tímto postupem měl být poškozen, mělo dojít i k porušení zásad ve smyslu ustanovení až . Závěrem stěžovatel poznamenal, že se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 26. 10. 2009 a že o ní dosud nebylo rozhodnuto.

II.

Z připojených listin bylo zjištěno, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 10. 2009 č. j. - 68/celk.2 udělil insolvenčnímu správci souhlas ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu za celkovou cenu nejméně 1 470 000 Kč panu L. F. s tím, že prodej movitého majetku bude uskutečněn podle pokynu zajištěného věřitele - Komerční banky, a. s. Usnesením téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j. - 70 byla opravena chyba v psaní ve výroku pod bodem I usnesení ze dne 5. 10. 2009.

III.

Po zvážení obsahu napadeného rozhodnutí a námitek stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Obsahově obdobnou ústavní stížností téhož stěžovatele se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve svém usnesení ze dne 22. 12. 2009

sp. zn.

, přičemž dospěl k následujícím závěrům:

"Podle ustanovení je možné zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu insolvenčním správcem jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Citované ustanovení vymezuje dále výjimku z tohoto pravidla. Prodej mimo dražbu majetkové podstaty úpadce, podmíněný dvěma souhlasy a možností insolvenčního soudu stanovit podmínky tohoto prodeje, má nepochybně za cíl podstatným způsobem korigovat možnou manipulaci jak s docílenou kupní cenou, tak i s výběrem vhodného kupce, neboť se má obecně za to, že je především v zájmu věřitelů, aby bylo v co nejkratší době docíleno nejvýhodnějšího prodeje všech majetkových položek tvořících majetkovou podstatu úpadce, a tím dosaženo i cíle konkursu. V projednávané věci je nepochybné, že označený soud vyhověl návrhu insolvenčního správce akceptujícího pokyny zajištěného věřitele [...], schválené i zástupcem věřitelů. V případě, že insolvenční správce tento pokyn (či pokyny) odmítne, resp. soud v rámci své dohlédací činnosti zjistí, že předmět zajištění by mohl být zpeněžen za výhodnějších podmínek, rozhodne podle ustanovení . Na situaci popsanou v ústavní stížnosti, v níž ohledně nemovitého i movitého majetku tvořícího majetkovou podstatu úpadce došlo ke shodě zájmů zajištěného věřitele a zástupce věřitelů jak ohledně nejvhodnějšího kupujícího, tak i způsobu prodeje, reagoval insolvenční soud tím, že umožnil i po udělení svého souhlasu při prodeji navýšit kupní cenu stanovením minimální kupní ceny. V tomto smyslu nelze shledat pochybení, které by mohlo reálně porušit právo stěžovatele ve smyslu a odst. 3 věty druhé y. Pokud stěžovatel očekával při zpeněžení majetku podstaty dosažení ceny tržní, tedy ceny obvyklé, je třeba zdůraznit, že zásadám insolvenčního řízení zcela odpovídá dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, v jejichž rámci je vhodné či dokonce v mnoha případech nezbytné prodat veškerý majetek spadající do majetkové podstaty úpadce pod cenou odhadní tak, aby konečný výsledek při započtení nákladů na správu zpeněžovaného majetku byl kladný, a nikoli záporný."

Vzhledem k tomu, že skutkové i právní okolnosti nyní posuzované věci i důvody ústavní stížnosti jsou v podstatě totožné (nyní napadené rozhodnutí se pouze týká jiného majetku z majetkové podstaty, jenž je zajištěn zástavním právem jiného věřitele), nezbylo Ústavnímu soudu než na dříve vyslovené závěry stěžovatele odkázat a i tuto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením jako zjevně neopodstatněný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu