Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3066/09

Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Z. Č., zastoupeného Mgr. Lenkou Grulichovou, advokátkou se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Palackého 108, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2009 č. j.: -67, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. října 2009 č. j.: -69, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2009, napadá stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2009 č. j.: -67 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. října 2009 č. j.: -69, kterým byla podle jeho názoru porušena práva na soudní ochranu ( d, dále jen "Listina") a na právo vlastnit majetek ( y).

Stěžovatel uvedl, že na jeho majetek byl rozhodnutím soudu v Hradci Králové v roce 2008 prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl jmenován Ing. Zdeněk Pavlík. Označený soud v srpnu 2008 udělil souhlas ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu, a to nemovitostí, strojního vybavení a skladových zásob (vše "v kupních cenách" v celkové výši 4.304.696,- Kč).

V průběhu roku 2009 obdržel insolvenční správce nabídky dvou zájemců. V obou případech byla nabídnutá cena nižší, než činila kupní cena majetkové podstaty dlužníka, přesto došlo ze strany obou zájemců k jejímu průběžnému navyšování. Insolvenční správce požádal insolvenční soud o udělení souhlasu s prodejem majetku úpadce za cenu do této doby nejvyšší nabídky ve výši 3.100.000,- Kč. Žádosti insolvenčního správce bylo vyhověno napadeným usnesením. Do doby vydání napadeného usnesení byla původně nabídnutá kupní cena zájemcem navýšena na konečnou výši 3.220.000,- Kč, za níž byl majetek úpadce mimo dražbu také prodán.

S tímto postupem insolvenčního správce, resp. též insolvenčního soudu není stěžovatel spokojen, neboť má za to, že majetek měl být prodán druhému zájemci oproti nejvyšší nabídce, která byla o 30.000,- Kč vyšší. Tím prý byly porušeny zásady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení až , o úpadku a způsobech jeho řešení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Závěrem stěžovatel poznamenává, že se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 26. 10. 2009, o níž dosud nebylo rozhodnuto.

II.

Z připojených listin se zjišťuje, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 10. 2009 č. j.: -67 po zrušení svého dřívějšího souhlasu udělil insolvenčnímu správci souhlas ke zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu za celkovou cenu nejméně 3.220.000,- Kč a DPH u strojního vybavení a zásob kupující společnosti FLÍDR & partner - AUTOCENTRUM s. r. o. s tím, že prodej movitého majetku bude uskutečněn podle pokynu zajištěného věřitele.

Usnesením téhož soudu ze dne 6. 10. 2009 č. j.: -69 byla opravena chyba v psaní ve výroku pod bodem I. a II. usnesení ze dne 5. 10. 2009.

III.

Po zvážení obsahu napadeného rozhodnutí a námitek stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Podle ustanovení odst. je možné zpeněžení majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu insolvenčním správcem jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Citované ustanovení vymezuje dále výjimku z tohoto pravidla. Prodej mimo dražbu majetkové podstaty úpadce, podmíněný dvěma souhlasy a možností insolvenčního soudu stanovit podmínky tohoto prodeje, má nepochybně za cíl podstatným způsobem korigovat možnou manipulaci jak s docílenou kupní cenou, tak i s výběrem vhodného kupce, neboť se má obecně za to, že je především v zájmu věřitelů, aby bylo v co nejkratší době docíleno nejvýhodnějšího prodeje všech majetkových položek tvořících majetkovou podstatu úpadce a tím dosaženo i cíle konkursu.

V projednávané věci je nepochybné, že označený soud vyhověl návrhu insolvenčního správce akceptujícího pokyny zajištěného věřitele - Československé obchodní banky, a. s., schválené i zástupcem věřitelů. V případě, že insolvenční správce tento pokyn (či pokyny) odmítne, resp. soud v rámci své dohlédací činnosti zjistí, že předmět zajištění by mohl být zpeněžen za výhodnějších podmínek, rozhodne podle ustanovení . Na situaci popsanou v ústavní stížnosti, v níž ohledně nemovitého i movitého majetku tvořícího majetkovou podstatu úpadce došlo ke shodě zájmů zajištěného věřitele a zástupce věřitelů jak ohledně nejvhodnějšího kupujícího, tak i způsobu prodeje, reagoval insolvenční soud tím, že umožnil i po udělení svého souhlasu při prodeji navýšit kupní cenu stanovením minimální kupní ceny. V tomto smyslu nelze shledat pochybení, které by mohlo reálně porušit právo stěžovatele ve smyslu a věta druhá y.

Pokud stěžovatel očekával při zpeněžení majetku podstaty dosažení ceny tržní, tedy ceny obvyklé, je třeba zdůraznit, že zásadám insolvenčního řízení zcela odpovídá dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, v jejichž rámci je vhodné či dokonce v mnoha případech nezbytné prodat veškerý majetek spadající do majetkové podstaty úpadce pod cenou odhadní tak, aby konečný výsledek při započtení nákladů na správu zpeněžovaného majetku byl kladný a nikoli záporný.

Ze všech důvodů výše vyložených proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2009

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu