Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 65/10

Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky Ing. L. K., zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -87 ze dne 29. 10. 2009 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008 č. j. -34 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 11. 1. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doplněný přípisy ze dne 11. 2. 2010 a 15. 2. 2010, jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -87 ze dne 29. 10. 2009, jímž byla z důvodu absence právního zastoupení odmítnuta její kasační stížnost, a dále rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 16. 12. 2008 č. j. -34, proti němuž kasační stížnost směřovala.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že vydáním napadených rozhodnutí došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, vyplývajících z , a y a , , , , a 2 a d. Zásah do výše uvedených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že jí nebyl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti, ačkoliv se takový postup, s ohledem na povinné právní zastoupení v tomto řízení, jevil pro ochranu jejích práv jako nezbytný. Stěžovatelka měla za to, že obecné soudy posuzovaly její věc formalisticky a účelově; Nejvyšší správní soud například před odmítnutím kasační stížnosti vůbec nezkoumal, proč si nebyla schopna zajistit právní zastoupení. Stěžovatelka přitom byla žadatelkou o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení bezdomovectvím. Ve hmotné nouzi se ocitla v důsledku selhání orgánů státu, které jí nebyly schopny zprostředkovat zaměstnání a současně odmítaly poskytnout základní pomoc a hmotné zajištění, přičemž po stěžovatelce požadovaly hrazení zdravotního a sociálního pojištění. Nejvyšší správní soud tím, že nepřihlédl k výše uvedeným skutečnostem, stěžovatelce protiprávně odňal možnost domáhat se ochrany svých práv a docílit meritorního přezkumu vadného rozsudku městského soudu. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž Ústavní soud akcentoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení právních předpisů v prvé řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod, a na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, tvořící dle jejího přesvědčení "precedens", z nějž vyplývalo, že měla nárok na bezplatné právní zastoupení. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -87 ze dne 29. 10. 2009 a rozsudek městského soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. -34 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, ve vztahu k usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -87 ze dne 29. 10. 2009 byla přípustná a splňovala i další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu uvedeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Jak vyplynulo z odůvodnění usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -87 ze dne 29. 10. 2009, o žádosti stěžovatelky o ustanovení právního zástupce rozhodl městský soud usnesením č. j. -51 ze dne 30. 3. 2009 tak, že tuto pro neúplné doložení majetkových poměrů zamítl. Kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. -76 ze dne 11. 6. 2009. Ústavní stížnost směřující vůči posledně uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 23. 9. 2009.

V nyní projednávané věci již Ústavnímu soudu nepříslušelo zkoumat, jak obecné soudy hodnotily majetkové poměry stěžovatelky, neboť rozhodnutí, v nichž byla tato otázka řešena, nebyla ústavní stížností napadena. Ostatně i kdyby snad stěžovatelka zamýšlela tato rozhodnutí opětovně napadnout, stalo by se tak zjevně po uplynutí lhůty zákonné šedesátidenní lhůty. Za situace, kdy bylo ve věci žádosti o ustanovení právního zástupce pravomocně rozhodnuto a kdy si stěžovatelka ani k výzvě městského soudu ze dne 17. 8. 2009 právní zastoupení nezajistila, neměl Nejvyšší správní soud jinou možnost než kasační stížnost odmítnout. V tomto ohledu tedy nelze Nejvyššímu správnímu soudu nic vytknout, Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle . Odkaz na nález

sp. zn.

, resp. usnesení

sp. zn.

, byl zcela nepřípadný, neboť tato rozhodnutí neměla ve vztahu k projednávané věci žádnou relevanci. Pokud jde o posledně uvedené usnesení, Ústavní soud poznamenává, že skutečnost, že stěžovatelce byl v této věci Českou advokátní komorou určen advokát pro bezplatné zastupování v řízení před Ústavním soudem, bez dalšího neznamená, že by byly povinny obdobně postupovat i obecné soudy.

V části, v níž stěžovatelka brojila proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 12. 2008 č. j. -34, byla ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí k ochraně jejích práv zákon poskytoval ( ), když nepodala řádnou, tzn. včasnou a všechny náležitosti splňující kasační stížnost. V této části tedy Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu