Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2962/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Federal-Mogul Friction Products, a. s., IČ: 45534144, se sídlem Jirchářská 233, 517 41 Kostelec nad Orlicí, zastoupené Mgr. Jaroslavem Míkovcem, advokátem se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2009, č. j. -134, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008, č. j. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 3. 2008, č. j. -35, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2005, č. j. 4869/120/2004, kterým byla ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí stěžovatelce vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 58.170.140,- Kč.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 9. 2009, č. j. -134, kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Poukázal především na to, že stěžovatelka v kasační stížnosti v podstatě pouze negovala závěry vyslovené krajským soudem, a nepřinesla jiné argumenty, jež by tyto závěry vyvracely. Nejvyšší správní soud proto uvedl, že namítané kasační důvody ve smyslu nebyly nalezeny. Za nedůvodné prohlásil i námitky stěžovatelky opírající se o (nesprávné právní posouzení věci). Ve shodě s krajským soudem uvedl, že daňová povinnost byla stěžovatelce vyměřena na základě dokazování; pro ně využila souladně s judikaturou Nejvyššího správního soudu účetnictví (a to i jiného daňového subjektu), jež je ostatně základním zdrojem informací o daňových povinnostech daňového subjektu, které stěžovatelka ani nezpochybnila ani nevyvrátila. Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout ani ke stěžovatelčinu tvrzení o dodatečném emisním ážiu, které ostatně nebylo vůbec uplatněno v žalobě ( ) a nevzal v úvahu ani značně neurčitou argumentaci stěžovatelky týkající se okolností vzniku předmětného obchodního případu. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že podstatné je především to, zda způsob účtování stěžovatelky korespondoval s jejími daňovými povinnostmi.

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelka napadla ústavní stížností. Uvedla, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v a odst. 2, d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). To odůvodnila tím, že v dané záležitosti rozhodující soudy nerespektovaly závazné rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, dle něhož nelze přihlédnout k nezákonně získanému důkazu, což je v něm s ohledem na právní a skutková specifika daného případu blíže vyloženo. Dále namítla, že v nynějším rozhodnutí nerespektoval Nejvyšší správní soud právní názor vyslovený ve svém předchozím rozsudku ze dne 31. 1. 2008 č.j. -147. Poté, co stěžovatelka podrobně rozvedla svou argumentaci, o níž se tyto námitky opírají, navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2009, č. j. -134, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008, č. j. -35, zruší.

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ")].

Z pohledu ústavněprávního - dle názoru Ústavního soudu - argumentace Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové obstojí. Interpretace relevantního právního rámce, kterou obecné soudy přijaly, není v rozporu s obsahem právní praxí i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), ani není výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

Se zřetelem na obsah logicky přesvědčivě vybudovaného a pregnantního odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu (č. l. 137-140), v němž jsou dostatečně artikulovány argumenty vážící se k námitkám obsaženým v ústavní stížnosti, nejsou dány podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z odkazovaného nálezu Ústavního soudu (ve stávající fázi řízení rozporovaná svědecká výpověď není důkazem, na němž rozhodovací důvody orgánů veřejné moci jakkoliv spočívají). To se týká i namítaného rozsudku Nejvyššího správního soudu (pozn.: nyní nastolený skutkový a právní stav umožnil relevantní odlišení, v odůvodnění napadeného rozsudku vyložené). Nahlíženo z tohoto aspektu nelze s nimi situaci stěžovatelky srovnávat (totéž lze vztáhnout i k obecným tezím vysloveným v nálezech

sp. zn.

a

, jichž se stěžovatelka s poukazem na respektování práva na spravedlivý proces v širší rovině dovolávala).

Rozhodnutí obou správních soudů nevybočují zu stanoveného rámce. Oba správní soudy se námitkami stěžovatele obsaženými v ústavní stížnosti podrobně zabývaly. Do závěrů těchto orgánů nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat, neboť v jejich argumentaci žádný protiústavní exces shledat nelze. Ze stejných důvodů nepřipadá v úvahu ani námitka porušení a 38y ani porušení Úmluvy.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ].

Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci vedené pod

sp. zn.

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2010

Vojen Guttler v. r.

předseda senátu Ústavního soudu