Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3189/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: ÚAMK, a. s., se sídlem Praha 4, Na Strži 1837/9, zastoupeného Mgr. Ľudovítem Pavelou, advokátem se sídlem Praha 1, Konviktská 291/24, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006, čj. - 197, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, čj. - 209, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006, čj. - 211, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. - 230, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2008, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006 byl zamítnut jeho návrh na prominutí zmeškání lhůty, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Dalším usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006 bylo odvolání stěžovatele, doručené soudu dne 7. 3. 2006, odmítnuto a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007 bylo toto usnesení soudu prvního stupně rovněž potvrzeno.

Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle d.

Ústavní soud se nejprve zabýval přípustností ústavní stížnosti. Podle , č. , je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008, čj. - 68, postoupeném Ústavnímu soudu Městským soudem v Praze, bylo zjištěno, že jím bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007, čj. - 37. Jedná se o usnesení, kterým Městský soud v Praze, jako soud prvního stupně, zamítl žalobu stěžovatele pro zmatečnost, podanou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2006, čj. - 197, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2006, čj. - 209, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2006, čj. - 211, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. - 230.

Na žádost Ústavního soudu o zapůjčení spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , mu zmíněný soud sdělil, že tento spis byl zaslán Městskému soudu v Praze k jeho spisu sp. zn. . Dopisem ze dne 17. 2. 2010 sdělil obvodní soud Ústavnímu soudu, že jeho spis byl dne 26. 2. 2009 zaslán, s dovoláním, spolu se spisem sp. zn. Městského soudu v Praze, na Nejvyšší soud ČR a je tam doposud.

Z uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel podal, proti stejným rozhodnutím, která napadl ústavní stížností, žalobu pro zmatečnost, aniž by Ústavní soud o této skutečnosti informoval. O jeho žalobě rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2007, čj. - 37, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008 čj. - 68. Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu, jako soudu odvolacího, bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který o něm dosud nerozhodl.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není přípustná. Směřuje proti rozhodnutím odvolacího soudu (viz shora), která však nejsou rozhodnutími o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněná rozhodnutí byla napadena žalobou pro zmatečnost, bude posledním prostředkem v předmětné věci rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, podaném proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení začne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob jeho vyřízení.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu