Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3191/09

Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou ve Strakonicích, Velké náměstí 45, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 9. 2009 č. j. -91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatním splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadl stěžovatel v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a navrhl, aby jej Ústavní soud zrušil. Je přesvědčen, že v občanskoprávní věci, v níž byl účastníkem, dovolací soud porušil jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v , a základních práv a svobod (dále jen " ").

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 12. 9. 2008 č. j. -41 zamítl žalobu Pozemkového fondu České republiky o nahrazení projevu vůle stěžovatele jakožto žalovaného při uzavření kupní smlouvy. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2009 č. j. -70 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovateli jako prodávajícímu uložil povinnost uzavřít se žalobcem coby kupujícím kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že je jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem ).

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že k účinnému přijetí nabídky vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě nedošlo, neboť žalobce neuhradil celou kupní cenu, ale pouze její část, kterou si "s pomocí zápočtu" stanovil "o své vůli"; předmětná konstrukce zápočtu byla právně nepřípustně uplatněna "až ve znění kupní smlouvy představující součást rozsudku". Žalobce se podle názoru stěžovatele dopustil též "jisté libovůle a netransparentnosti" (srov. ) tím, že uplatnil předkupní právo, aniž by nastal některý z "výjimečných případů" předvídaných jeho vlastním metodickým pokynem. Dovolacímu soudu stěžovatel vytýká rovněž nepřiměřeně "stručné" odůvodnění zahrnující poukaz na jím vydaný rozsudek ze dne 18. 9. 2009 sp. zn. , který zpětně odkazuje na ústavní stížností napadený rozsudek.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Téměř identickými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele, směřujícími proti "zamítavým" rozsudkům Nejvyššího soudu vydaným v skutkově i právně obdobných věcech, se již třetí senát Ústavního soudu zabýval ve svých usneseních ze dne 7. 1. 2010

sp. zn.

a ze dne 27. 1. 2010

sp. zn.

a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněné návrhy, zčásti pak že jde o návrhy nepřípustné, a z těchto důvodů tyto ústavní stížnosti odmítl. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzovaném případě nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo přijetí závěrů odchylných od těch, k nimž dospěl třetí senát Ústavního soudu ve výše uvedených věcech, případně co by vyvolalo potřebu v nějakém ohledu podrobnou argumentaci, jež je obsažena v odůvodnění citovaných usnesení, doplňovat, nezbývá než stěžovatele na tato usnesení zcela odkázat (viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010

sp. zn.

).

S ohledem na důvody tam uvedené pak Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení a odst. 2 písm. a) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu