Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1674/2011

33

Cdo 1674/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalované L. B., zastoupené JUDr. Lu cií Bartoňovou, advokátkou se sídlem v Brně, IBC Příkop 8, o uložení povinnosti uzavřít smlouvy, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2011, č. j. -283, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni shora označeným rozhodnutím změnil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 8. června 2010, č.j. -183, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uzavřít s ním kupní smlouvu, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k blíže specifikovaným nemovitostem z žalované na žalobce. Oproti soudu prvého stupně dospěl k závěru, že právní úprava předkupního práva (§ 602 a násl. obč. zák.) nestanoví povinnost zavázané osoby uzavřít kupní smlouvu s oprávněným. Odvolací soud dovodil, že oprávněný z předkupního práva může své právo vykonat pouze v případě, že povinný má vůli věc prodat. Vzhledem k tomu, že výzva žalované adresovaná žalobci postrádala náležitosti návrhu na uzavření smlouvy ( obč. zák.), nelze ji považovat za projev vůle směřující k uzavření smlouvy. Odvolací soud uzavřel, že existence předkupního práva (zde zákonného /věcného/ podle ) neumožňuje oprávněnému domáhat se, aby mu zavázaný z předkupního práva věc prodal.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zpochybnil právní závěr, že jako oprávněný z předkupního práva, který akceptoval nabídku k výkonu předkupního práva, se nemůže úspěšně domoci, aby osoba, která tuto nabídku učinila (tj. žalovaná jako povinná z předkupního práva), věc prodala. Vyplacením ceny nemovitostí (resp. částek, které mu žalovaná uhradila za předmětné pozemky z prodejních cen sjednaných v předchozích /nabývacích/ smlouvách, tj. při zohlednění zaplacených splátek) do dvou měsíců po nabídce je podle žalobce založen právní vztah, jehož obsahem je povinnost stran (tedy i žalované) uzavřít písemnou kupní smlouvu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění zákonné podmínky jeho advokátního zastoupení (, a 4 ) a je přípustné podle

V rámci dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil žalobce správnost řešení otázky účinků akceptace nabídky spojené s vyplacením nemovitostí, na nichž vázlo zákonné předkupní právo. Poukazuje na to, že odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jelikož žalovaná vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyla podle , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně , o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, platí, že stát má k těmto nemovitostem věcné předkupní právo; v případě uvažovaného zcizení je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemky ke koupi za ceny, za které je od žalobce získal (srov. , větu první a druhou, cit zákona). Jde-li o výkon tohoto práva, použije se podpůrně , který předkupní právo upravuje v ustanoveních a násl. Předkupní právo se realizuje na podkladě nabídky povinného, která se vykoná ohlášením všech podmínek , a jde-li o nemovitost, musí být písemná ( věta třetí obč. zák.). Není-li dohodnuta doba jiná, musí oprávněná osoba vyplatit nemovitost do dvou měsíců po nabídce ( věta první obč. zák.). K účinnému přijetí nabídky dochází tedy vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě.

V projednávané věci soudy obou stupňů vyšly z toho, že písemností nazvanou „výzva“ z 14. 12. 2007 vyzvala žalovaná žalobce k uplatnění předkupního práva ke všem pozemkům, které od něho nabyla na základě kupní smlouvy č. 1001700630 ze dne 27. 6. 2006. Tyto pozemky žalovaná nabídla k prodeji za kupní cenu 657.660,- Kč a současně uvedla číslo účtu „pro navrácení kupní ceny“. Tuto nabídku žalobce přijal písemností ze dne 28. 1. 2008 a v zákonné dvouměsíční lhůtě (13. 2. 2008) zaplatil na označený účet žalované 147.589,- Kč, tj. částku, kterou žalovaná dosud ve splátkách žalobci uhradila z celkové prodejní ceny podle kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2006.

V rozsudcích ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. , ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. a sp. zn. , a ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud – v typově obdobných případech – uzavřel, že dopis formulovaný jako nabídka koupě pozemků před jejich uvažovaným zcizením, v němž je pro případ jejího využití obsažena žádost o vyplacení kupní ceny, za jakou osoba vykonávající nabídku pozemek nabyla do vlastnictví, včetně lhůty k jejímu vyplacení, představuje řádnou nabídku ve smyslu § 605 obč. zák. Jestliže oprávněná osoba včas zaplatila částku rovnající se ceně, za kterou povinná osoba pozemek získala, jsou zákonné předpoklady plynoucí z předkupněprávního vztahu účastníků splněny. Za nesprávný označil Nejvyšší soud i názor soudů nižších stupňů o nemožnosti započtení dosud nesplatných pohledávek žalobce za osobou zavázanou z předkupního práva na kupní cenu převáděných pozemků. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. , a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. ).

Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci, kdy žalovaná učinila žalobci řádnou nabídku ke koupi pozemku v rámci realizace předkupního práva, kterou žalobce přijal jak písemným vyrozuměním žalované, tak včasným vyplacením stanovené, resp. dohodnuté kupní ceny (snížené k návrhu povinné o dosud nesplatnou pohledávku, kterou vůči němu oprávněný z předkupního práva má).

Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem (že předkupní právo neumožňuje žalobci domáhat se po žalované, aby mu pozemky prodala) ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal v rozhodnutích shora uvedených, neobstojí; dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2011

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu