Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 323/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. února 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Kavero Consulting a. s., se sídlem v Praze 8, U Prefy 18/794, zastoupené JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem v Praze 2, Kladská 5/1489, proti rozsudkům Okresního soudu v Trutnově sp. zn. ze dne 7. 6. 2007 a Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. ze dne 20. 11. 2007 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ze dne 26. 11. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva zaručovaného d (dále jen " "), v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Prvým z označených rozsudků byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení peněžité částky, jako škody, jež mu měla vzniknout v souvislosti s vyklizením žalovaného z nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele. Soud I. stupně vycházel po provedeném dokazování z právního názoru, s nímž se posléze ztotožnil i odvolací soud ve druhém ze shora označených rozhodnutí, totiž názoru, že vyklizení žalovaného stěžovatelem z předmětné nemovitosti nesplňuje zákonem stanovené podmínky tzv. dovolené svépomoci podle , neboť v daném případě nešlo o bezprostředně hrozící neoprávněný zásah, a tudíž příčinou vzniku nákladů stěžovatele nebylo jednání žalovaného. Dovolání stěžovatele, jež obsahovalo v zásadě podobnou argumentaci jako nyní jeho ústavní stížnost, bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu jako nepřípustné odmítnuto s poukazem na to, že obdobnou problematiku již Nejvyšší soud řešil v rozhodnutí sp. zn. , s nímž je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.

Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě tvrdí, že výkonu jeho vlastnického práva nebyla přiznána náležitá ochrana, napadená rozhodnutí nereflektovala specifika předmětné věci, obecné soudy věc neposuzovaly dostatečně citlivě, přitom dává najevo názor, že využití soudní ochrany ve smyslu ustanovení y je právem, nikoliv povinností, a nelze tak nikoho nutit, aby se obracel na soud a upírat možnost zajistit si právo sám, pokud nezasahuje do cizích práv.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Obecné soudy ke svým právním závěrům dospěly v souladu s ustálenou judikaturou. Odůvodnění jejich rozhodnutí považuje Ústavní soud za přesvědčivé, věcí stěžovatele se podrobně zabývající, dostatečně objasňující učiněné závěry a nevykazující tak prvky libovůle. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z toho vyvozenými, což by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu (srov. např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C. H. Beck, 1995), v daném případě zjištěn nebyl. Na zdůvodnění napadených rozhodnutí lze tak zcela odkázat.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu