Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2335/2014

22 Cdo 2335/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně I. Š., P., zastoupené Mgr. Ing. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Záběhlická 3262/88a, proti žalovanému Ing. J. M., P., zastoupenému JUDr. Zdenkou Čížkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Korunní 1030/32, o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. -295, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2012, č. j. -245, ve znění usnesení ze dne 7. února 2013, č. j. -271, zamítl žalobu na vypořádání společného jmění manželů a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. května 2013, č. j. -295, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku o věci samé potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví účastníků k věcem a hodnotám v rozsudku uvedeným pod body a) až ch) a ke společným závazkům v rozsudku uvedeným pod body 1/ až 4/. Dále zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 65.000,- Kč. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („ “)]. V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.

Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu ani hodnocení důkazů; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání žalobkyně spatřuje především v tom, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení , když vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který neprovedl veškeré důkazy navrhované žalobkyní, a nezjistil tak dostatečně skutkový stav. Podle obsahu jde o námitku, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění; taková námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle , byť je i formulována tak, že soud nesprávně aplikoval ustanovení týkající se zjišťování skutkového stavu. To platí i pro další skutkové námitky v dovolání uvedené.

Žalobkyně se dále domnívá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil i z hlediska hmotného práva, když potvrdil v upraveném znění výrok, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vypořádání společného jmění manželů, ačkoliv výrok by se měl týkat pouze vypořádání podílového spoluvlastnictví. Odvolací soud opřel uvedený postup o právní názor, který vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. ; dovolatelka s uvedeným názorem nijak nepolemizuje a dovolací soud nevidí důvod pro to, aby se od něj odchýlil.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu