Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 919/2013

29 Cdo 919/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Ostravské kreditní s. r. o., se sídlem v Ostravě – Polance nad Odrou, Oblouková 206/4, PSČ 725 25, identifikační číslo osoby 28619471, zastoupené Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Foerstrova 712, PSČ 738 01, proti žalovanému B. H., zastoupenému JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, o zaplacení 1.003.074,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2012, č. j. -588, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. února 2012, č. j. -551, zamítl žalobu o zaplacení 1.003.074,39 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně potvrdil výrok I. a III. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání.

Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle , (dále jen „ “), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle , odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení státu, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávný výklad obch. zák., jde-li o otázku nesení důkazního břemene, přehlíží, že žalovaný se měl tvrzeného porušení náležité péče dopustit v období před 1. lednem 2001, kdy byla do obch. zák. ( ) včleněna úprava přenosu důkazního břemene na člena představenstva akciové společnosti (resp. v souladu s obch. zák. jednatele společnosti s ručením omezeným). Jak přitom Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, úpravu přenosu důkazního břemene na člena představenstva (resp. jednatele) podle obch. zák. nelze vztahovat na jednání, k nimž došlo před 1. lednem 2001 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2009, sp. zn. , k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 10. března 2009, sp. zn. , nebo v rozsudcích ze dne 29. července 2010, sp. zn. , či ze dne 19. června 2012, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V projednávané věci tak dovolatelka nesla důkazní břemeno nejen ve vztahu k tvrzení, že společnosti CHEMOLAK MORAVIA, s. r. o. (dále jen „společnost“), vznikla v důsledku jednání žalovaného škoda (jak správně uzavřel odvolací soud), ale i ve vztahu k tvrzení, že žalovaný nejednal s náležitou péčí, tj. že výběry finančních prostředků uskutečněné žalovaným jako jednatelem z účtu společnosti nebyly oprávněné. O otázku zásadního právního významu proto nejde.

Výtka neprovedení dovolatelkou navrhovaných důkazů, poukazující na údajnou vadu řízení ve smyslu , nezahrnuje žádnou otázku zásadního právního významu, a jejím prostřednictvím proto přípustnost dovolání založit nelze, neboť u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko postupem podle , dovolatelka nemá k dispozici dovolací důvod dle (srov. ).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny jeho zástupkyně za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2013 – jejíž výše podle , bodu 6 a advokátního tarifu činí 12.340,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.654,40 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 15.294,40 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. listopadu 2014

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu