Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3125/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyň a)CRUBO GROUP, a. s., se sídlem v Praze 5, Grafická 950/22, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25135481, a b)BOR, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Grafická 22, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 62955187, obou zastoupených Mgr. Ondřejem Maderem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 975/14, PSČ 170 00, proti žalovanému Ing. V. Ř., zastoupenému Jiřím Hřídelem, advokátem, se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, PSČ 397 01, o zaplacení 1.437.600 Kč s příslušenstvím a 1.158.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2012, č. j. -236, ve znění usnesení ze dne 1. srpna 2012, č. j. -253, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 7. srpna 2008, č. j. -103, uložil Krajský soud v Českých Budějovicích žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) 1.437.600,- s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku (výrok I.), žalobkyni b) 1.158.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů (druhý až třetí čtvrtý výrok), maje za prokázané, že „žalovaný se nikdy žádnou formou nezavázal žalobkyním zaplatit požadované částky“.

Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. -156 (jímž taktéž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl), Nejvyšší soud k dovolání žalobkyň rozsudkem ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti měnícímu výroku ve věci samé i všem výrokům o nákladech řízení, podaly žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírají o , (dále též jen „“), navrhujíce, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti výrokům napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (druhý až čtvrtý výrok), je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu bez dalšího odmítl podle ,

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle , pak Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Jakkoliv lze proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé brojit i prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v , dovolatelky přehlížejí, že dovolací důvod podle označeného ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu. Námitka, že se nestala okolnost, kterou měl soud dokazováním za zjištěnou, není sama o sobě v dovolacím řízení rozhodná, neboť je nedostatečná z hlediska skutkové podstaty vymezující dovolací důvod podle ustanovení , jestliže dovolatel dostatečně nezpochybní logiku úsudku o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně netvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Prvou z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až (srov. shodně též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 1998, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 27/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. ). Samotné hodnocení důkazů nelze dovolacím důvodem podle ustanovení napadnout, když na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.

Výše popsaným požadavkům vyhovuje pouze námitka, podle které nelze výpověď svědka R. považovat za věrohodnou (neboť svědek má zájem na výsledku řízení v projednávané věci), a dále námitka rozpornosti skutkových závěrů o důvodech provedených plateb.

K první z uvedených námitek Nejvyšší soud předně podotýká, že dovolatelky nikterak nespecifikují, z jakých skutečností usuzují na zájem svědka R. na výsledku řízení v projednávané věci. Již proto uvedená námitka není zjevně důvodná. Odvolací soud přitom závěr o věrohodnosti označeného svědka řádně odůvodnil (viz strana 8 napadeného rozsudku) a jeho odůvodnění nelze v tomto směru ničeho vytknout. V této souvislosti není opodstatněná ani výtka dovolatelek, podle níž odvolací soud nesprávně uvádí, že proti svědkovi R. nebylo vedeno žádné řízení. Odvolací soud takové skutkové zjištění neučinil, pouze uzavřel, že „svědek je zcela chráněn proti jakékoliv žalobě“ založené na smlouvách, jejichž originály má ve své dispozici.

Jestliže dovolatelky dále poukazují na údajné vnitřní rozpory ve skutkových závěrech odvolacího soudu o důvodech provedených plateb, přehlížejí, že závěr, podle něhož provedené platby nebyly půjčkami D. T. (strana 6 odůvodnění napadeného rozsudku), odvolací soud uvedl pouze v rámci rekapitulace předchozího (Nejvyšším soudem zrušeného) rozsudku ze dne 27. ledna 2009, č. j. -156. Na základě následně doplněného dokazování pak odvolací soud v napadeném rozhodnutí přijal opačný (provedenými důkazy podložený) závěr.

Zbývající dovolací argumentace je – posuzováno podle obsahu – pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem, jež však (jak uvedeno výše) se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2005, pod číslem 145, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. ).

Zabývat se dovoláním (v rozsahu, v němž směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé) meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobkyň bylo odmítnuto, žalovanému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. října 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu