Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4708/2014

29 Cdo 4708/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. Hany Záveské, advokátky, se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, PSČ 293 01, jako správkyně konkursní podstaty úpadce Ing. Z. N., proti žalovanému JUDr. Zdeňku Šulcovi, advokátu, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 780/18, PSČ 110 00, jako správci konkursní podstaty úpadce K+Z Handel-Montagebau, s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 48953351, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o žalobě na obnovu řízení podané úpadcem Ing. Z. N., o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2013, č. j. -140, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 22. března 2012, č. j. -106, zamítl Krajský soud v Praze žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. (šlo o spor vyvolaný konkursem), podanou úpadcem Ing. Z. N. (dále též jen „úpadce“). Proti tomuto rozsudku podal úpadce odvolání.

Poté, co Krajský soud v Praze vyzval úpadce k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 5 000 Kč, požádal úpadce v podání ze dne 21. června 2012 (č. l. 121) o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 24. června 2012, č. j. -132, Krajský soud v Praze nepřiznal úpadci osvobození od soudních poplatků.

Vrchní soud v Praze k odvolání úpadce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, uzavíraje, že úpadcova žaloba na obnovu řízení nemůže být úspěšná (tedy že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal úpadce dovolání.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ); srov. v podrobnostech pro řízení o žalobě na obnovu řízení podané proti pravomocnému rozsudku soudu ve sporu vyvolaném konkursem prohlášeným podle , o konkursu a vyrovnání usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. .

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, však usnesením ve věci samé není (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).

Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení věty první a dovolání úpadce jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2014

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu