Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3608/2014

30 Cdo 3608/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 59.948.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. -284, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání žalobce (dále již „dovolatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 2. dubna 2014, č. j. -284, není přípustné podle , neboť dovolatelem uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.

Odvolací soud v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že účastníci řízení v této věci i dříve zahájeného řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 vedeném pod sp. zn. (dále již „řízení sp. zn. “) jsou totožní. Obě řízení mají i stejný předmět řízení, neboť jejich skutkový základ je vymezen shodně – dovolatel se proti žalované domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu za průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci pod sp. zn. . Řízení sp. zn. bylo zahájeno dříve než řízení v této věci. Skutkový základ žaloby v projednávané věci a žaloby v dříve zahájeném řízení sp. zn. je shodný a je dána i obsahová shoda návrhů rozsudečných výroků v obou žalobách. Odvolací soud proto dovodil, že za této situace je ohledně dovolatelem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy dána překážka litispendence. Dovolací soud konstatuje, že tento závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz.).

Ohledně uplatněného nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru, že mezi vznikem této údajné škody a zjištěným nesprávným úředním postupem není dána příčinná souvislost.

Pokud dovolatel prezentuje vlastní interpretaci vztahu příčinné souvislosti mezi škodou, která mu vznikla, a konstatovaným nesprávným úředním postupem, neuplatňuje tak dovolací důvod týkající se řešení otázky právní, nýbrž skutkového zjištění, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, na nichž jsou závěry odvolacího soudu postaveny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. , publikovaný pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta poslední ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu