Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 881/2014

30 Cdo 881/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně JOKA Agentura s. r. o., IČ: 25143956, se sídlem v Praze 8, Střížkovská 8/9, zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem v Praze 9, Krausova 605, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nemajetkovou újmu ve výši 1.101.456,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. - 139, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. 12. 2012, č. j. – 122, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1.101.456,- Kč s příslušenstvím. Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody způsobené jí chybným vyznačením doložky právní moci na platebním rozkazu, jímž byla přiznána pohledávka, kterou následně žalobkyně vydražila jako součást souboru pohledávek ve veřejné dražbě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Odvolací soud založil svůj rozsudek na závěru, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenou majetkovou újmou a nesprávným úředním postupem (vyznačením doložky právní moci na nepravomocný platební rozkaz). Existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. Námitky žalobkyně, které napadají závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti, nemohou proto přípustnost dovolání založit, neboť žalobkyně jimi nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci rozhodující, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod ( ).

Žalobkyně v dovolání namítala, že soud prvního stupně a soud odvolací postupovaly v rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. , a neposoudily otázku příčinné souvislosti ve vztahu mezi vyznačením doložky právní moci a vznikem škody. Dovolací soud k tomu poznamenává, že soudy nižších stupňů naopak postupovaly v souladu s jeho dříve vysloveným závazným právním názorem, existenci příčinné souvislosti posoudily a jak je uvedeno výše, dospěly k závěru, že příčinná souvislost není dána, když na základě provedeného dokazování uzavřely, že žalobkyně by předmětný soubor 127 pohledávek za stejnou nebo i vyšší cenu vydražila i v případě, že by doložka právní moci na předmětném platebním rozkazu vyznačena nebyla. Ani tato námitka žalobkyně přípustnost dovolání založit nemůže.

Vzhledem k tomu, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z žalobcem vymezených otázek.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 20. srpna 2014

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu