Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3528/2012

29 Cdo 3528/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti žalované KRYF, s. r. o., se sídlem v Jihlavě, Červený Kříž 260, PSČ 586 02, identifikační číslo osoby 60738197, zastoupené JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Benešova 1304/8, PSČ 586 01, o zaplacení 999.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočce v Jihlavě ze dne 12. června 2012, č. j. -203, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 29. července 2011, č. j. -173, uložil žalované zaplatit žalobci částku 999.600,- Kč s příslušenstvím (výrok I. a II.), zamítl žalobu v části úroků z prodlení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. , či ze dne 10. října 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Namítá-li dovolatelka, že žalobce užíval vozidla k soukromé potřebě, a na takto ustaveném vlastním skutkovém závěru pak dovozuje, že odvolací soud pochybil, neposuzoval-li vzniklou situaci jako nájem dopravního prostředku a nepřihlédl-li k ustanovením , o dani z přidané hodnoty, brojí – posuzováno podle obsahu – proti opačným skutkovým závěrům odvolacího soudu, podle kterých žalobce vozidla k soukromé potřebě neužíval. Námitky proti skutkovým závěrům rozhodnutí odvolacího soudu však lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v , který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení , k dispozici nemá a jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání žalované ze dne 1. listopadu 2012) podle § 7 bodu 6 a advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 12.300,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.646,- Kč podle tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatelky celkem 15.246,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu