Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3538/2012

29 Cdo 3538/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Indesit Company S. p. A., se sídlem Fabriano (AN), Viale Aristide Merloni 47, Italská republika, zastoupeného Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Myslíkova 2020/4, PSČ 120 00, proti žalovaným 1)P. G., zastoupenému Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem, se sídlem v Brně - Pisárkách, Hlinky 505/118, PSČ 603 00 a 2) P. G., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2012, č. j. -260, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání prvního žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 8. června 2011, č. j. -195, jímž Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 15. listopadu 2005, č. j. -29 (kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 5.200.367,10 Kč s 6% úrokem od 4. dubna 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 17.334,55 Kč a náklady řízení) a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení o námitkách, (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se první žalovaný námitkou, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhal, byla původně vystavena jako blankosměnka, žalobce ovšem (ve vztahu k prvnímu žalovanému) „nedisponoval žádnou dohodou o vyplnění blankosměnky“, která by jej opravňovala chybějící údaje do směnky doplnit, povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem neubránil.

Podle odvolacího soudu byla směnečná smlouva (obsahující rovněž ujednání o způsobu doplnění chybějících údajů na blankosměnce) týkající se sporné směnky uzavřena v písemné formě dne 12. března 2002, přičemž účastníky této dohody byli vedle remitenta (žalobce) a výstavce sporné směnky (společnosti Pro Tec cs, s. r. o.) také oba žalovaní jako směneční rukojmí.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal první žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení ) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné.

Dovolání prvního žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle a jako nepřípustné odmítl.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž zcela odpovídá judikatorním závěrům Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že vyplňovací právo (jež opravňuje majitele y doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na (blanko)směnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem y). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva.

Je-li na blankosměnce podepsán (vedle výstavce směnky, popř. jiných směnečných dlužníků) také (jako v posuzovaném případě) směnečný rukojmí, je nezbytné (má-li být směnečný rukojmí vázán později doplněným textem směnky), aby i s ním sjednal majitel y vyplňovací právo (srov. shodně důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. a ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. ). Ani pro takovou dohodu není zákonem stanovena písemná forma (postačující proto bude i zde smlouva uzavřená ústně či jen konkludentně).

Při respektování zásad pro výklad právních úkonů vyjádřených v ustanovení , a , obchodního zákoníku a formulovaných např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , přitom v poměrech projednávané věci ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že obsahem písemné dohody uzavřené dne 12. března 2002 mezi remitentem, výstavcem a oběma žalovanými jako směnečnými rukojmími, podle níž je (mimo jiné) remitent (popř. jeho právní nástupce) oprávněn do blankosměnky doplnit chybějící údaje v případě, že výstavce směnky bude v prodlení s úhradou kupní ceny „za kteroukoliv dodávku elektrospotřebičů Ariston a Indesit“, je také dohoda o vyplnění blankosměnky, jejímž účastníkem je (vedle remitenta a výstavce směnky) i první žalovaný.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. září 2012), která podle ustanovení bodu 6. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí (z tarifní hodnoty ve výši 7.541.451,76 Kč – viz advokátního tarifu) částku 38.500,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 8.148,- Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 46.948,- Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu