Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4204/2010

29

Cdo 4204/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. I. H., zastoupeného JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem se sídlem na Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 00, proti žalovaným 1) úpadkyni SPORT- S. cyklo, s. r. o., se sídlem v Praze 5-Lahovicích, Strakonická 81, PSČ 159 00, identifikační číslo osoby 25 62 92 47, 2) Z. K., a 3) JUDr. J. K., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2010, č. j. -235, ve znění usnesení ze dne 4. června 2010, č. j. – 242, takto: I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. -118, tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 23. října 2006, č. j. -13, se ve vztahu ke třetímu žalovanému zrušuje (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit třetímu žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že za situace, kdy stěžejní námitkou třetího žalovaného bylo tvrzení, že směnka byla vyplněna bez dohody s ním, považoval za potřebné zabývat se „rekonstrukcí skutkového běhu“. Z obsahu spisu dovodil, že směnka vznikala postupně, když se nejprve jednalo o torzo, v němž nebylo prakticky nic a které ještě nebylo ani blankosměnkou. Zdůraznil, že co si případně dohodl druhý žalovaný se třetím žalovaným, je z hlediska projednávané věci bezvýznamné. Podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že třetí žalovaný předjednal se žalobcem další jednání mezi účastníky, následně u (torzo směnky) doplnila první žalovaná, jednající druhým žalovaným, kdy pak již chyběl pouze údaj směnečné sumy a splatnosti a takto byla směnka dána do oběhu. Třetí žalovaný byl o dalším vývoji následně informován. Z pouhého faktu, že si třetí žalovaný následně nestěžoval, nevzpěčoval se či nepsal protestní dopisy, lze podle odvolacího soudu obtížně dovodit, že došlo ke smlouvě (dohodě) žalobce se třetím žalovaným. K tomu odvolací soud poznamenal, že tzv. vyplňovací dohoda ke směnce není vlastností směnky, ale musí existovat vedle ní. Směnečné dohody, a tedy ani ujednání o vyplnění směnky, nejsou formalizované a mohou být uzavřeny i konkludentně, pořád ale jde o dohodu, a proto je nezbytné, aby, byť neformálně, jedna strana druhé směřovala ofertu a druhá strana ofertu akceptovala. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci se dohodli se žalobcem jako majitelem směnky pouze první žalovaná a druhý žalovaný a se třetím žalovaným směnečná dohoda, resp. dohoda o vyplnění blankosměnky, uzavřena nebyla.

Námitku, že žalobce vyplnil směnku bez dohody se třetím žalovaným, proto odvolací soud hodnotil jako důvodnou, a dospěl k závěru, že třetí žalovaný se uvedenou námitkou ubránil povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení , (dále jen „ “), co do důvodů na ustanovení a odst. 3

Dovolatel především dovozuje, že odvolací soud v rozporu s dospěl k jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, aniž zopakoval dosud provedené důkazy.

Dále pak namítá, že odvolací soud činí bez bližšího zdůvodnění jiné skutkové závěry než soud prvního stupně a než vyplývají z obsahu spisu. Zcela přitom pomíjí otázku důkazní povinnosti a důkazního břemene účastníků řízení, jež ohledně tvrzení, že nebylo uzavřeno vyplňovací ujednání, tíží třetího žalovaného. Napadá i závěr odvolacího soudu, že z obsahu spisu je zřejmé, že směnka vznikala postupně, když se nejprve jednalo o torzo, v němž nebylo prakticky nic a které ještě nebylo ani blankosměnkou.

Závěrem dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné, i kdyby neexistovala dohoda o vyplnění blankosměnky mezi ním a třetím žalovaným, neboť jak vyplývá z povahy směnky, směnečných závazků a judikatury, není tato dohoda podmínkou existence a platnosti směnečného závazku avala.

Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , není však důvodné.

K námitce dovolatele, že měl odvolací soud zopakovat důkaz výslechem svědka, Zdeňka Krpaty, dovolací soud uzavírá, že soud prvního stupně i odvolací soud vyšly ze shodného skutkového stavu, tj. z toho, že:

- směnka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, měla původně sloužit k zajištění pohledávky z jiného právního vztahu než ze smlouvy, kterou uzavřel žalobce s první žalovanou,

- po podpisu směnky třetím žalovaným se druhý žalovaný dohodl se žalobcem, že směnka bude sloužit k zajištění pohledávky žalobce ze smlouvy o půjčce, kterou poskytne první žalované,

- třetí žalovaný poté, co mu druhý žalovaný sdělil, jak s blankosměnkou naložil, proti uvedené změně neprotestoval.

Za tohoto stavu se neuplatní pravidlo uvedené v ustanovení , neboť odvolací soud na základě výslechu svědka K. nedospěl k jinému skutkovému zjištění než soud prvního stupně, i když věc následně odchylně právně posoudil (uzavřel, že se třetí žalovaný nestal účastníkem směnečné dohody, když s ní nevyslovil souhlas, zatímco soud prvního stupně dovodil, že se jím stal konkludentně).

Dovolací soud shledává správným závěr dovolatele, že třetí žalovaný nese důkazní břemeno o tom, že se nestal účastníkem směnečné dohody. Tento závěr však odvolací soud respektoval, když dovodil, že z provedených důkazů vyplynulo, že třetí žalovaný se žalobcem směnečnou dohodu nesjednal, i když „byl o dalším vývoji následně informován.“ Z toho pak učinil právní závěr, že z pouhého faktu, že si třetí žalovaný následně nestěžoval, nezpěčoval se či nepsal protestní dopisy, nelze dovodit, že došlo k dohodě mezi ním a žalobcem. S tímto závěrem se dovolací soud ztotožňuje. Podle ustanovení „je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.“ Za situace, kdy ze skutkového stavu, ze kterého vycházely soudy obou stupňů, plyne, že žalobce třetímu žalovanému návrh vyplňovací smlouvy nepředložil a třetí žalovaný ani nebyl přítomen jednání o uzavření vyplňovací smlouvy s první žalovanou a druhým žalovaným, nelze než uzavřít, že závěr odvolacího soudu je správný.

Pokud pak dovolatel dovozuje, že odvolací soud činí bez bližšího zdůvodnění jiné skutkové závěry než soud prvního stupně a než vyplývají z obsahu spisu, Nejvyšší soud podotýká, že závěry, které učinil odvolací soud, z obsahu spisu nepochybně plynou, a to konkrétně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (srov. č. l. 119) a z výpovědi svědka K..

Za správný považuje odvolací soud i závěr, že existence vyplňovací smlouvy mezi třetím žalovaným a žalobcem jako remitentem z blankosměnky, je podmínkou platnosti směnečného závazku třetího žalovaného jako avala. Smlouva o vyplnění směnky je vlastním důvodem vzniku práva remitenta doplnit do y, která v době podpisu avala nebyla platnou směnkou, údaje, které z ní udělají dokonalou směnku. Neexistuje-li právní důvod, který by opravňoval remitenta k doplnění blankosměnky ve vztahu ke třetímu žalovanému, remitentovi takové právo nevzniklo a vůči třetímu žalovanému se proto nemůže plnění z doplněné směnky domoci.

Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a třetímu žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2012

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu