Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 61/2014

XY

29 NSČR 61/2014-A-104

U S N E S E N Í

HOPE VALLEY, s. r. o.

, se sídlem v Praze 4, Bartoškova 1448/26, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25754319, zastoupeného Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu věřitelů

1/ PROFESSIONALS s. r. o.

, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25720724,

2/ A. K.

, narozené XY, bytem XY, a

3/ I. K.

, narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Švehlou, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Viktora Huga 377/4, PSČ 150 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2014, č. j. , 3 VSPH XY, takto:

Dovolání sezamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 21. června 2012, č. j. , zamítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatelé (1/ PROFESSIONALS s. r. o., 2/ A. K., 3/ JUDr. I. K. a 4/ Společenství vlastníků jednotek pro dům XY č. p. XY) domáhali zjištění úpadku dlužníka HOPE VALLEY, s. r. o. (bod I. výroku), vrátil prvnímu až třetímu insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení (bod II. výroku), rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku) a uložil insolvenčním navrhovatelům zaplatit soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu (bod IV. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, neboť první usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2013, č. j. , , kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 21. června 2012, č. j. a věc mu vrátil k dalšímu řízení (první výrok), zastavil řízení ve vztahu mezi dlužníkem a čtvrtým insolvenčním navrhovatelem (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení mezi dlužníkem a čtvrtým insolvenčním navrhovatelem (třetí výrok), Nejvyšší soud k dovolání dlužníka v prvním výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení usnesením ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. (toto usnesení, uveřejněné pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Odvolací soud se nejprve přihlásil jako ke správným k závěrům insolvenčního soudu, podle nichž insolvenční navrhovatelé osvědčili, že mají za dlužníkem pohledávky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, splatné dokonce déle než tři měsíce (první insolvenční navrhovatel ve výši 414.485,- Kč, druhý insolvenční navrhovatel ve výši 1.527.636,- Kč a třetí insolvenční navrhovatel ve výši 222.600,- Kč), pročež se v dané věci z hlediska dlužníkovy neschopnosti tyto peněžité závazky plnit (podmínky úpadku dle , o úpadku a způsobech jeho řešení //), uplatní ve smyslu vyvratitelná domněnka dlužníkovy platební neschopnosti. Potud odkázal na své usnesení ze dne 9. října 2013, v němž mimo jiné vycházel z toho, že celková výše splatných závazků dlužníka činí 5 mil. Kč.

Po doplnění dokazování dlužníkem předloženými znaleckými posudky odvolací soud uzavřel, že dlužníku se nepodařilo prokázat, že by jeho majetek postačoval k úhradě jeho splatných závazků a vyvrátit tím domněnku své platební neschopnosti ve smyslu . Předložené znalecké posudky odvolací soud nepovažoval za dostatečné a úplné k tomu, aby z nich mohl být učiněn závěr, že dlužníkův majetek postačuje k uhrazení tvrzených pohledávek a že insolvenčním navrhovatelům nic nebrání ve vymožení jejich splatných pohledávek v exekuci, jak dovodil insolvenční soud.

Vedle zjištění, které učinil ze znaleckých posudků, odvolací soud přihlédl i k tomu, že na nemovitostech dlužníka váznou zástavní práva ve prospěch zajištěného věřitele PANTER COMPANY s. r. o. (dále jen „společnost P“) pro pohledávku ve výši minimálně 5.251.167,50 Kč, jež se stala splatnou k 31. prosinci 2012, s níž insolvenční soud v celkovém souhrnu dlužníkových závazků při hodnocení jeho schopnosti uhradit závazky „nekalkuloval“.

Závěrem odvolací soud uvedl, že bude na insolvenčním soudu, aby v dalším řízení na základě nejen pouhého součtu ocenění bytů, resp. nedokončené stavby s bytovými jednotkami, podle dlužníkem předložených znaleckých posudků, posoudil hodnotu jeho majetku, a přihlédl ke změně výše dlužníkových závazků s ohledem na splatnost pohledávky společnosti P a existenci zástavních práv váznoucích na sporných nemovitostech ve prospěch tohoto věřitele. Zabývat se bude i reálnou dobytností dlužníkových pohledávek za jeho dlužníky (v uváděné výši 500 tis. Kč) a posoudí též event. schopnost a připravenost dlužníka k dokončení rozestavěných bytů v určitém časovém horizontu, event. reálnou možnost jejich zpeněžení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. března 2014, č. j. , , podal dlužník dovolání, maje za to, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil.

Konkrétně dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o nutnosti přihlédnout ke změně výše dlužníkových závazků (např. pohledávky společnosti P, která se stala splatnou 31. prosince 2012). Má za to, že z ustanovení i „judikatury“ jednoznačně vyplývá, že skutkový stav se posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování soudu prvního stupně a k později nastalým skutečnostem se nepřihlíží.

Dovolatel míní, že s ohledem na skutkové okolnosti věci a judikaturu (potud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je možné jednoznačně uzavřít, že ke dni rozhodování soudu prvního stupně, ke kterému je nutné skutkový stav posuzovat, se v úpadku nemohl nacházet.

Pro rozhodnutí v této věci jsou přiměřeně aplikovatelná ustanovení , (dále též jen „“) o přípustnosti dovolání ( ).

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání je v dané věci přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva (k jakému okamžiku se posuzuje skutkový stav, je-li předmětem odvolacího řízení rozhodnutí o zamítnutí věřitelského insolvenčního návrhu), která v daných souvislostech dosud nebyla beze zbytku zodpovězena.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení (ve znění, jež od nabytí účinnosti nedoznalo změn) proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

, kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení //, ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů, byl s účinností od 1. listopadu 2012 do ustanovení vložen nový odstavec 2 tohoto znění:

V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

Již ze samotného textu ustanovení vyplývá, že neobsahuje zákaz přihlížet ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu. Omezení dle poslední věty (zákaz přihlížet ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně) se totiž zcela nepochybně pojí jen s rozhodnutím o úpadku. Argumentace dovolatele ustanovením proto není případná (srov. shodně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. ).

Přesto se dovolatel nemýlí, tvrdí-li, že podle (v jeho aktuálním znění) je pro odvolací soud rozhodný skutkový stav, který zde byl v době rozhodnutí insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu. Omezení, podle kterého se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle (mezi něž patří i rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu) nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v nachází v ustanovení , ve znění účinném od 1. listopadu 2012 (po novele provedené ).

V řízeních, pro která se ustanovení ve znění účinném od 1. listopadu 2012 neuplatní, však bylo možné přihlédnout ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po zamítnutí insolvenčního návrhu v průběhu odvolacího řízení (k tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

V posuzované věci je proto rozhodující posouzení, zda měl odvolací soud při svém rozhodování vycházet z ustanovení , ve znění účinném od 1. listopadu 2012.

Podle Čl. II (Přechodné ustanovení), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Zkoumané ustanovení obsahuje tradiční vyjádření zásady nepravé zpětné účinnosti zákona [srov. bod XI. stanoviska občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 178-179 (354-355)]. V posuzované věci z toho plyne, že s ohledem na datum vydání usnesení insolvenčního soudu (soudu prvního stupně) o zamítnutí insolvenčního návrhu (dne 21. června 2012) se ustanovení v jeho současné podobě (účinné od 1. listopadu 2012) neuplatní.

V případě aplikace omezení vtěleného do ustanovení až v průběhu odvolacího řízení, by totiž ve skutečnosti šlo o (nepřípustnou) pravou zpětnou účinnost. V době podání odvolání odvolatelé spoléhali (mohli spoléhat) na to, že odvolací soud při posuzování důvodnosti odvolání může přihlédnout i ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po rozhodnutí insolvenčního soudu. Zohledněním omezení vtěleného do novely ustanovení , účinné až v průběhu odvolacího řízení, by o tuto možnost přišli.

Odvolací soud tedy v posuzované věci nepochybil, když při svém rozhodování přihlédl i k pohledávce společnosti P, která se stala splatnou v průběhu odvolacího řízení.

Zpochybňuje-li dovolatel dále správnost skutkových zjištění odvolacího soudu a způsob, jakým hodnotil provedené důkazy (znalecké posudky), uplatňuje v této části dovolání nesprávný (nezpůsobilý) dovolací důvod. Podle úpravy dovolacího řízení platné od 1. ledna 2013 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Protože se dovolateli nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud dovolání podle zamítl.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2014

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu