Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1425/2013

32

Cdo 1425/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TopFin.cz, a.s., se sídlem v Brně, Hněvkovského 30/65, PSČ 617 00, identifikační číslo osoby 46345647, zastoupené Mgr. Ing. Hanou Továrkovou, advokátkou se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, proti žalované KAROSERIA a.s., se sídlem v Brně, Heršpická 758/13, identifikační číslo osoby 46347453,zastoupené JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická 785/9, o zaplacení 1 326 255 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2012, č. j. -214, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně (a předtím její právní předchůdkyně D. S. Factoring, s.r.o., se sídlem v Brně, Londýnské nám. 2, identifikační číslo osoby 47973471 - dále též jen „žalobkyně“) domáhala podanou žalobou po žalované zaplacení žalované částky z titulu pohledávky, kterou jí postoupila společnost AUTOMOTIF s. r. o.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. ledna 2012, č. j. -147, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 326 255 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 1. října 2008 byla uzavřena mezi žalobkyní a společností AUTOMOTIF s. r. o. faktoringová smlouva - rámcová smlouva č. 80905 o úplatném postupování pohledávek, v níž se společnost AUTOMOTIF s. r. o. zavázala převádět na žalobkyni své pohledávky za odběrateli s tím, že jednotlivé pohledávky budou blíže specifikovány v jednotlivých přílohách smlouvy podepsaných oběma smluvními stranami. Žalovaná souhlasila s faktoringem v dopise ze dne 15. září 2008, v němž rovněž prohlásila, že faktury vystavené společností AUTOMOTIF s.r.o. bude hradit na účet žalobkyně. Dne 10. října 2008 byla uzavřena mezi žalobkyní a společností AUTOMOTIF s. r. o. smlouva o převodu pohledávek č. 18002, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek společnosti AUTOMOTIF s. r. o. za žalovanou vyúčtovaných fakturami č. 080105, 080106, 080108, 080109 a 080111 v celkové výši 1 326 255 Kč. Pokud bylo toto postoupení pohledávek oznámeno žalobkyní dlužníkovi (žalované) pouze poznámkou na fakturách, které obvykle vystavuje účetní a nikoli osoba oprávněná za společnost jednat ve vztahu k třetím osobám, nešlo podle soudu o řádné oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ve smyslu ( – dále též jen „obč. zák.“). I přes toto posouzení neuspěla žalovaná s obranou založenou na argumentaci, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť poté, co postoupení pohledávek nebylo žalované řádně oznámeno, její závazek vůči společnosti AUTOMOTIF s.r.o. zanikl zápočtem pohledávek, který žalovaná následně provedla se společností AUTOMOTIF s.r.o. a o této skutečnosti žalobkyni informovala. K takovému závěru nebylo možné podle názoru soudu dospět z důvodu, že v okamžiku provádění zápočtu, tj. 30. listopadu 2008 nebyla společnost AUTOMOTIF s.r.o. věřitelem žalované a nebylo možné tedy žádné pohledávky žalované na pohledávky společnosti AUTOMOTIF s.r.o. započíst. V té době byla již vlastníkem pohledávek žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. října 2008. Nebylo-li v této smlouvě dohodnuto jinak, došlo již jejím uzavřením ke změně v osobě věřitele, a to bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně se stala smlouvou ze dne 10. října 2008 vlastníkem předmětných pohledávek a tyto pohledávky jí žádným způsobem nezanikly.

Usnesením ze dne 9. listopadu 2012, č. j. -205, rozhodl Vrchní soud v Olomouci podle (dále též jen „“) tak, že na straně žalobkyně bude v řízení pokračováno se společností Worldwide Finance, a.s., se sídlem v Brně, Hněvkovského 30/65, identifikační číslo osoby 46345647, a ve výroku označeným rozsudkem změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu a rozhodl o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která označil ze správná a pro stručnost na ně odkázal, dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že v situaci, kdy nebylo žalované postoupení pohledávky řádně oznámeno, byla žalovaná oprávněna zprostit se svého závazku vůči společnosti AUTOMOTIF s.r.o. tím, že plnila přímo jí. Za plnění je třeba přitom považovat i započtení pohledávek žalované vůči pohledávkám této společnosti jako postupitele s tím, že i po tomto započtení zůstala žalované vůči uvedené společnosti pohledávka ve výši 47 242,50 Kč. Podle odvolacího soudu není žádný důvod k tomu, aby plnění ve smyslu in fine obč. zák. bylo chápáno úzce jen jako splnění podle obč. zák. (tj. jako zánik dluhu splněním), neboť žádné ustanovení ani obchodního zákoníku této širší interpretaci nebrání výslovně ani nepřímo. Žalovaná tedy byla oprávněna započíst své pohledávky vůči uvedené společnosti, a tím se závazku zprostila. To má ten důsledek, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. K odvolací námitce žalobkyně vysvětlil, že pouhá vědomost a souhlas žalované se smlouvou o fakturaci ještě neznamená, že by postupitel nemusel oznamovat dlužníkovi postoupení pohledávek ve smyslu obč. zák. Dokud není dlužníkovi postoupení pohledávky řádně oznámeno, svědčí mu právo zprostit se závazku plněním postupiteli v souladu s ustanovením obč. zák., což žalovaná učinila.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení S odkazem na ustanovení a b) uvádí, že dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci a pro postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatelka, poukazujíc na podstatu a význam faktoringových služeb na finančním trhu, označuje napadené rozhodnutí i za zásadně právně významné, a to v otázkách oznamování postoupení a započtení postoupených pohledávek.

Dovolatelka rozporuje závěr odvolacího soudu, že postoupení pohledávek nebylo původním věřitelem žalované řádně oznámeno. Vytýká mu, že jím odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. neaplikoval v celém rozsahu, pokud pominul tu jeho část, z níž vyplývá, že řádným oznámením o postoupení pohledávky se rozumí nejen oznámení učiněné statutárním orgánem, ale i jinou osobou oprávněnou za podnikatele jednat. Zdůrazňuje, že povinnost k oznamování cesními doložkami na fakturách vyplývala původnímu věřiteli z předmětné faktoringové smlouvy s tím, že tuto povinnost plnil účetní původního věřitele v rámci svého oprávnění podle ustanovení § 15 obchodního zákoníku. Výklad uvedeného judikátu odvolacím soudem popírá podle dovolatelky smysluplnost vnitřní organizace podnikatelských subjektů, pro něž by při akceptaci tohoto názoru nemělo provozování specializovaného účetního oddělení žádný přínos. Závěr o oprávněnosti osoby vystavující faktury oznamovat cesi dovolatelka dovozuje i z další judikatury vrchních soudů a Nejvyššího soudu, na niž odkazuje.

V další části dovolání dovolatelka rozporuje závěr odvolacího soudu o možnosti žalované započíst její pohledávku proti dosavadnímu věřiteli až do okamžiku, kdy je dlužníku postoupení pohledávky oznámeno. Vytýká mu, že nijak neřeší rozpor právního závěru v odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. s právním názorem téhož soudu v rozsudku sp. zn. , o nějž opřel svůj opačný závěr soud prvního stupně a podle něhož není možné, aby postupitel po postoupení pohledávky uzavřel se žalovanou dohodu o zápočtu vzájemných pohledávek, když k datu započtení již není věřitelem započítávané pohledávky. Dovolatelka tak zastává názor, že zápočet provedený žalovanou je neplatný, jelikož v okamžiku započtení nebyl adresát právního úkonu započtení věřitelem pohledávek. Napadené rozhodnutí označuje za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud, aniž se jakkoli vypořádal s popsaným rozporem v judikatuře, pouze konstatoval, že soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru o nemožnosti započtení. Vzhledem k uvedenému má dovolatelka za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle dovolatelky odvolací soud rovněž nedostatečně zhodnotil skutečnost, že žalovaná vyslovila s předmětným postupováním pohledávek souhlas, v němž před jejich postoupením prohlásila, že pohledávky bude hradit na účet dovolatelky, což následně neučinila. Souhlasem s prováděním faktoringu a prohlášením o placení na účet dovolatelky žalovaná podle dovolatelky projevila vědomí o tom, že její pohledávky mohou přejít na nového věřitele, a dobrou víru žalované při započtení, jak činil odvolací soud, nelze presumovat.

Dovolatelka s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a další jeho judikaturu tvrdí, že oznámení žalované o započtení ze dne 30. listopadu 2008 je pro neurčitost absolutně neplatné. Je tomu tak proto, že žalovaná v předmětném oznámení započítávala více pohledávek, které v součtu převyšovaly pohledávku věřitele o částku 47 242,50 Kč, aniž by z něho bylo patrno, které části pohledávek se započtení týká. I kdyby však započtení bylo platné, jednalo by se podle názoru dovolatelky s přihlédnutím ke všem okolnostem ze strany žalované o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, který nepožívá právní ochrany.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně – oddíl B, vložka 706, Nejvyšší soud zjistil, že dne 27. listopadu 2013 byla vymazána obchodní firma žalobkyně Worldwide Finance, a.s. a téhož dne byla zapsána její nová obchodní firma TopFin.cz, a.s. Nejvyšší soud proto takto označil žalobkyni v záhlaví svého rozhodnutí.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ). Nejvyšší soud se proto zabýval nejprve správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [dovolací důvod dle ].

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posoudit správnost napadeného rozhodnutí znamená z pohledu výhrad dovolatelky přezkoumat závěr odvolacího soudu o platnosti zápočtu pohledávek ze strany žalované.

Podle ustanovení § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Tvrdí-li dovolatelka v rámci ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle , že právní úkon žalované ze dne 30. listopadu 2008 směřující k započtení pohledávek je neplatný pro neurčitost, je tato její námitka oprávněná.

Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. června 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004, pod číslem 20 formuloval a odůvodnil právní závěr, že úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávky věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne 26. června 2012, sp. zn. , jakož v řadě svých předchozích rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. , a ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. , a usnesení ze dne 23. února 2005, sp. zn. , ze dne 16. července 2008, sp. zn. , ze dne 25. června 2009, sp. zn. a ze dne 26. července 2011, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud jakéhokoli důvodu odchýlit se ani v souzené věci, v níž jde o tutéž situaci, když dle zjištění odvolacího soudu „dokonce žalované zůstala pohledávka vůči této společnosti i po tomto započtení ve výši 47 242,50 Kč.“ Přitom není zřejmé, část které z více započítávaných pohledávek měla zápočtem zaniknout a které z více započítávaných pohledávek náleží zápočtem nedotčená část 47 242,50 Kč. Za tohoto stavu je důvodná námitka dovolatelky, že úkon žalované ze dne 30. listopadu 2008, směřující k započtení pohledávek, je pro nesplnění požadavku určitosti absolutně neplatný podle § 37 odst. 1 obč. zák. Dospěl-li odvolací soud na základě tohoto nesprávného posouzení k závěru, že žalovaná se provedeným zápočtem svého závazku zprostila a žalobkyně za těchto okolností není ve věci aktivně legitimována, nemůže toto jeho právní posouzení obstát a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle byl naplněn.

S ohledem na závěr o neplatnosti zápočtu pohledávek ze strany žalované by bylo nadbytečné, aby se Nejvyšší soud zabýval dalšími dovolacími námitkami zpochybňujícími platnost předmětného započtení pohledávek včetně tvrzených vad řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (a v obou souvisejících výrocích o nákladech mezi účastnicemi za řízení před soudy obou stupňů) zrušil ( část věty za středníkem ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část první věty za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. října 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu