Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9Cmo 109/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Štencla a soudců JUDr. Daniely Menclové a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Ing. Z. Š., nar. 18. 12. 1960, bytem P., zastoupeného advokátem JUDr. M. T., se sídlem P., proti žalovanému: Ing. L. Z., nar. 9. 4. 1955, bytem P., zastoupeného advokátem Mgr. P. S., se sídlem H. K., o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu na zaplacení směnečného peníze 115.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou 383,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.8.2002,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz ze dne 18. 11. 1999 se ponechává v platnosti.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 59.595,- Kč na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 13. 8. 2002 v bodu I. výroku rozhodl, že se zrušuje směnečný platební rozkaz vydaný dne 18. 11. 1999. Soud dále v bodu II. výroku rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce 45.016,- Kč na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že se žalobce na základě směnky ze dne 27. 1. 1997 domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení 115.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou 383,- Kč. Ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas námitky, ve kterých uvedl, že směnečná pohledávka žalobce i s příslušenstvím zanikla na základě zápočtu ze dne 4. 11. 1999.

Soud z provedených důkazů zjistil, že První pardubická stavební a. s. vystavila dne 19. 2. 1996 dvě směnky vlastní ve prospěch PSV – P. P. a. s., které se zavázala zaplatit dne 30. 4. a 31. 5. 1996. Směnečné rukojemství převzal žalobce; směnky byly rubopisovány na žalovaného. Dopisem žalovaného ze dne 4. 11. 1999, adresovaného žalobci, žalovaný započetl na nárok ze směnky uplatněné v žalobě pohledávku ze dvou směnek ve stejné výši z titulu rukojemství žalobce.

Soud dospěl k závěru, že žalobce se ve směnkách ze dne 19. 2. 1996 zaručil za výstavce a žalovaný započetl svůj závazek ze směnky z 27. 1. 1997 na své pohledávky z uvedených směnek ve stejné výši. Tím závazek žalovaného ze žalované směnky zanikl, a proto soud zrušil směnečný platební rozkaz v celém rozsahu. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn ustanovením

Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti. Odvolání odůvodnil tím, že soud nesprávně právně zhodnotil provedené důkazy. Zápočet ze dne 4. 11. 1999 je neplatný. Původní vlastník směnek PSV – P. P. a. s. přihlásil pohledávku zajištěnou směnkami ze dne 19. 2. 1996 v konkurzním řízení vedeném proti výstavci směnek u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. . Celková pohledávka ve výši 730.030,20 Kč byla správcem konkurzní podstaty zjištěna a je zařazena jako pohledávka druhé třídy bez jakékoliv podmínky. Žalovaný, který se stal místo PSV – P. P. a. s. konkurzním věřitelem, dosud neomezil výši své přihlášené pohledávky.

Kromě toho je u Krajského soudu v Hradci Králové vedeno řízení pod sp. zn. , ve kterém se žalovaný domáhá na žalobci uhrazení pohledávek ve výši 515.369,20 Kč z titulu předmětných směnek ze dne 19. 2. 1996, aniž by také omezil výši uplatňované částky. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný uplatňuje z té samé pohledávky trojí nároky. Žalovaný by zápočtem ve výši 119.064,- Kč získal bezdůvodné obohacení, proto považuje žalobce za neplatný zápočet pohledávek ze dne 4. 11. 1999.

Žalobce podává též odvolání do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení - i v případě zrušení směnečného platebního rozkazu neměla být žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, neboť sporný zápočet učinil žalovaný až po zahájení řízení.

Žalovaný navrhl rozsudek potvrdit. Je vedeno řízení o zaplacení dvou směnek, které byly započteny, to však nemá význam pro předmětné odvolací řízení. Výsledku odvolacího řízení žalovaný následně přizpůsobí své další procesní kroky.

Odvolací soud podle přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném ústním jednání dospěl soud k závěru, že odvolání je důvodné.

V prvé řadě je nutno konstatovat, že z protokolu k jednání dne 6. 8. 2002 neplyne, že by předseda senátu dle poučil přítomné účastníky, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy označit dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí. Toto jednání sice bylo odročeno podle k vyhlášení rozsudku na den 13. 8. 2002, nicméně povinnost poučit účastníky podle platila pro poslední jednání, které se ve věci konalo, tedy pro jednání dne 6. 8. 2002. Z uvedeného důvodu mohli účastníci v souladu s i v rámci odvolacího řízení navrhovat nové důkazy a v případě žalobce též nová tvrzení, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Tuto možnost účastníci nevyužili.

Podle první věty podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. S ohledem na zásadu koncentrace řízení, vyjádřenou v citovaném ustanovení, která platí ve smyslu i pro odvolací řízení, se odvolací soud zabýval pouze námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesenými v zákonné třídenní lhůtě.

Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitku, že na pohledávku žalobce, kterou tento převzal od JUDr. Š. L. ve výši 119.064,- Kč ke dni 29. 9. 1999, započetl žalovaný svou pohledávku vůči žalobci a učinil tak dopisem ze dne 4. 11. 1999. Tato pohledávka žalovaného spočívala ve dvou směnkách z 19. 2. 1996 avalovaných žalobcem a vystavených společností PBau P. a. s. První směnka byla vystavena na směnečnou sumu 250.000,- Kč se splatností 30. 4. 1996 a druhá směnka byla vystavena na směnečný peníz 265.369,20 Kč. I s 6 % úroky se proto jednalo o částku v celkové výši 619.663,47 Kč.

Z obsahu uvedené námitky plyne, že žalovaný namítl nikoliv zánik směnečné pohledávky započtením, nýbrž pohledávky, která byla žalovanou směnkou zajištěna. Již v žalobě tvrdil žalobce obsah směnečné dohody, která se vázala k vystavené směnce (důvod vystavení směnky) a žalovaný tvrzený obsah směnečné dohody v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nezpochybnil. Žalovaný tedy podal námitku z vlastního vztahu vůči žalobci podle Čl. I (dále jen ZSŠ), která je v dané věci přípustná. Byť směnka byla indosována původním majitelem na žalobce, došlo i k převodu zajišťované pohledávky na žalobce, v důsledku čehož vznikl vlastní vztah žalovaného vůči žalobci. Kromě toho směnka ze dne 27. 1. 1997, splatná dne 28. 2. 1997 byla indosována na žalobce dne 29. 9. 1999, proto i z tohoto důvodu by měl žalovaný ve smyslu ZSŠ zachovány námitky z vlastního vztahu vůči původnímu majiteli směnky, neboť indosament má v tomto případě pouze účinky obyčejného postupu.

Odvolací soud se neztotožnil s právním hodnocením platnosti úkonu započtení, které učinil soud prvního stupně. Krajský soud správně zjistil, že žalovaný v dopise ze dne 4. 11. 1999 učinil vůči žalobci jednostranný úkon započtení na dvě směnky žalovaného, jejichž součet směnečných jistin s úroky dosáhl 619.663,47 Kč. Avšak ze zápočtu není zřejmé, na kterou z těchto směnek učinil žalovaný úkon započtení, či jestli byla započítávána část každé ze směnek. Obě směnky zněly na vyšší směnečnou sumu, než kolik činila kauzální pohledávka žalobce. Z úkonu započtení učiněného podle (dále jen ObčZ) musí být zřejmé, jaká část směnek žalovaného je započítávána a jakou zbývající část je směnečný dlužník povinen zaplatit. Tento údaj nelze z dopisu žalovaného ze dne 4. 11. 1999 vyčíst, je proto nutno uzavřít, že předmětný úkon započtení je neplatný podle ObčZ pro neurčitost. S ohledem na tento právní závěr již nebylo nutné se zabývat dalšími tvrzeními žalobce, obsaženými v odvolání.

Námitka započtení pohledávky žalovaného vůči pohledávce žalobce, zajištěné předmětnou směnkou ze dne 27. 1. 1997, nebyla důvodná, neboť podání žalovaného ze dne 4. 11. 1999 nevyvolalo účinky započtení. V dané věci tedy byl dán odvolací důvod podle Z toho důvodu odvolací soud v souladu s a změnil napadený rozsudek tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

V souladu rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve prospěch žalobce. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 3.650,- Kč (2 účasti při jednání a vyjádření) a 3 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč, dle , , a g) a ve znění a po zrušení rozsudku soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 9. 2001 dále v odměně za právní zastoupení v požadovaném rozsahu sazby 21.750,- Kč dle a ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč k 2 úkonům právní služby (2 účasti při jednání) podle 137 odst. 1 a ve znění Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v soudním poplatku za odvolání 4.620,- Kč a v odměně za právní zastoupení v požadovaném rozsahu sazby 21.750,- Kč dle , a ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč k 2 úkonům právní služby (odvolání a účast při jednání) podle a ve znění

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

V Praze dne 9. června 2003

JUDr. Zdeněk Š t e n c l v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: