Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3678/2014

33 Cdo 3678/2014

U S N E S E N Í

Z. M.,

České republice -

Státnímu pozemkovému úřadu

, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o určení neplatnosti postupní smlouvy a o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2014, č. j. -54, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádná z účastnic

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2014, č. j. -54, potvrdil rozsudek ze dne 20. května 2013, č. j. -31, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl žalobu o určení neplatnosti postupní smlouvy ze dne 15. 7. 1940 uzavřené mezi J. M., a jeho nezletilými dětmi C. M., J. M. a Z. M., zastoupenými opatrovníkem JUC. V. K. (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že „vlastníkem budovy čp. 1, L., na st. 2/1 a pozemkových parcel st. 2/1, st. 214, č. 50/19, 78, 91/3, 91/10, 91/15, 91/28, 124, 128, 131, 133/9, 165/25, 586/10, 586/11, 586/12, 586/41, 611, vše v k. ú. a obci L., byl ke dni své smrti, tj. k 30. 6. 1942 pan J. M.“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1., 7. , čl. II bod 2. - dále jen „ “).

Žalobkyně sice avizuje, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání směřujícího proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl ( věta první ), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalobkyně včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

V rozsahu části rozsudku odvolacího soudu potvrzující rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. žalobkyně přípustnost dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) spatřuje v tom, že dovolacím soudem právní otázka dříve vyřešená v rozsudku ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. (na nějž odkázal odvolací soud v napadeném rozhodnutí), by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Konkrétně jde o posouzení otázky aktivní věcné legitimace v řízení o určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem nemovitostí, a otázky existence naléhavého právního zájmu na takovém určení ve smyslu v situaci, kdy žalobu na požadované určení podá jen jeden z více dědiců zemřelého. Žalobkyně prosazuje, že kterýkoli dědic může vystoupit na ochranu svého vlastnického práva, neboť pokud by tomu tak nebylo, byl by zbaven možnosti, kterou mu zaručuje základních práv a svobod v a 36. Odvolací soud uvedené otázky, na nichž záviselo napadené rozhodnutí, vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Otázkou věcné legitimace se dovolací soud zabýval nejen v rozhodnutích, na něž odkázal odvolací soud v napadeném rozhodnutí, ale otázku legitimace k podání žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele řešil především v rozsudku ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. . V něm formuloval a odůvodnil právní závěr, podle něhož nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení; z toho plyne, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoli pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu , neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení. Ústavní stížnost, která byla proti tomuto rozhodnutí podána, Ústavní soud usnesením ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. , odmítl pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že ústavní stížností napadené rozhodnutí vychází z dlouhodobě zastávaného právního názoru o nerozlučném společenství, který má oporu jak v doktrinální literatuře, tak v judikatuře dovolacího soudu. V napadeném rozhodnutí dovolací soud vyložil, proč je nutná účast všech dědiců na rozhodování o rozsahu majetku patřícího do dědictví, který má základ v jejich hmotněprávním nároku na dědictví. Důsledkem neúčasti byť jen jednoho z nerozlučných společníků v řízení je nedostatek věcné legitimace.

Jelikož není důvodu, aby v posuzovaném případě bylo rozhodováno jinak, dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2014

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu