Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3088/2014

30 Cdo 3088/2014

U S N E S E N Í

Ing. M. Š.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16,

jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu náhrady nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2014, č.j. – 102, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 28. prosince 2007, č.j. – 15, ve znění opravného usnesení ze dne 16. února 2010, č.j. – 47, tak že soud nepřipouští zastoupení žalobkyně Ing. M. Š. obecným zmocněncem Mgr. M. Š., a dále rozhodl o místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesením ze dne 13. března 2014, č.j. – 102, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nepřipuštění zastoupení žalobkyně Mgr. M. Š. a ve výroku o místní nepříslušnosti usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 nevyslovuje.

Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že je mu z úřední činnosti i soudní databáze známo, že Mgr. M. Š. vystupuje v různých věcech opětovně jako zástupce účastníků řízení a s ohledem na dikci ustanovení je nerozhodné, zda tak činí bezúplatně.

Žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) v této věci podala včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), ve které předkládá k posouzení otázku, zda je možné nepřipuštění zastupování účastníka obecným zmocněncem podle ustanovení z důvodu, že zástupce zastupuje v různých věcech opětovně a zda postačuje formální důvod (opětovné zastupování) nebo je zapotřebí i konkrétní důvod materiální v případě, kdy neexistuje žádný poznatek o tom, že by šlo o zastupování úplatné, neboť se jedná o spřátelené osoby. Dovolatelka dále uvedla, že je třeba zkoumat materiální stránku věci a vycházet z teleologického výkladu práva. Dovolatelka poukázala na skutečnost, že ustanovení zohledňuje pouze stránku opětovnosti, ale nikoli hledisko úplatnosti, tak jak to činí zákon o advokacii, č. zák. Dovolatelka má za to, že nikdo nesmí zasahovat do vztahu, který byl založen plnou mocí a vnucovat účastníkům svoji vůli, pokud zde nebyly poznatky o tom, že šlo o pokoutní výkon výdělečné činnosti. Dovolatelka usuzuje, že ustanovení má diskriminační povahu a navrhnula, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání vyjádřila k celému řízení a k zastupování žalobkyně uvedla, že Mgr. Š. v řízení žádal svůj vstup do řízení coby vedlejšího účastníka a současně chtěl žalobkyni zastupovat, a proto lze na jeho chování nahlížet jako na účelové.

Na toto vyjádření žalované reagovala žalobkyní replikou podanou dne 1. srpna 2014.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , dále jen „ “) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení ve spojení s čl. II. bod 7 ), bez nařízení jednání ( věta prvá ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

O takový případ se však nejedná, neboť otázkou bezplatnosti u zastupování obecným zmocněncem podle ustanovení a opětovností takového zastupování se již dovolací soud zabýval, a sice v rozsudku ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. , kdy uvedl, že okolnost, zda obecný zmocněnec vystupuje v různých věcech opětovně, závisí na posouzení konkrétního případu. Takovým vystupováním lze zpravidla rozumět zastupování více než dvou účastníků ve věcech, které spolu skutkově nesouvisí, zastupování stejného účastníka ve více než dvou věcech skutkově spolu nesouvisejících apod., přičemž mezi jednotlivými případy je taková časová souvislost, která odůvodňuje závěr, že nejde o činnost jen ojedinělou nebo jednorázovou. Není rozhodné, zda obecný zmocněnec vystupuje jako zástupce u jednoho nebo u více soudů (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200 za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck 2009 str. 144).

V témže usnesení dovolací soud k otázce úplatnosti zastupování uvedl, že „není tak rozhodné, zda bylo zastupování poskytnuto bezúplatně, tak jak uvádí dovolatel, jelikož omezení právního zastoupení primárně vychází z ochrany práv účastníků; a i bezplatnou právní pomocí tak může dojít k porušení jejich práv. Proto by k zastupování účastníků řízení fyzickými osobami, kterým zákon nesvěřuje poskytovat právní služby, mělo docházet pouze výjimečně.“ Takové závěry jsou v souladu i aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. viz usnesení sp. zn. ze dne 19. února 2014, bod 9).

Konečně, je třeba odmítnout i poslední námitku dovolatelky o diskriminační povaze ustanovení , ke které se již podrobně vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 2/2009 USu.) a dospěl k závěru, že toto ustanovení nemá diskriminační povahu.

Vzhledem k tomu, že se k otázce obecného zmocněnce v uvedených souvislostech vyjadřoval jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud a jejich judikatura je v této věci ustálená, tak se dovolatelce nepodařilo uplatněnými dovolacími důvody založit přípustnost dovolání, a proto nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. září 2014

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu