Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 61/2024

-102

USNESENÍ

M. H.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 7 110 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2023, č. j. -57, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 5. 2023, č. j. -10, nepřipustil zastoupení žalobce L. L.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 8. 2023, č. j. -57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným dovoláním (č. l. 85), které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Odvolací soud postavil potvrzení nepřipuštění zastoupení žalobce vybraným obecným zmocněncem na závěru, že L. L., zastával roli obecného zmocněnce v různých řízeních, nejednalo se přitom o činnost ojedinělou či jednorázovou, dále že bylo jeho povinností, aby případné „liberační“ okolnosti svého zastupování v jednotlivých řízeních prokázal, což však neučinil, a rovněž na závěru, že měl prokázat namítané diskriminační praktiky českých soudů ve vztahu k obecnému zmocněnci (jež nevyplývají ani ze samotných žalobcových tvrzení) a pokud žalobce v této souvislosti odkazoval na řízení před Krajským soudem v Ostravě, při němž se mělo jednat o zastoupení podle , šlo skutkově i právně o zcela odlišné situace. Prvé dva závěry odvolacího soudu však žalobce v dovolání nenapadá, což diskvalifikuje jeho další dovolací námitky z možnosti založit přípustnost dovolání podle

Na dalších žalobcem vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstály prvé dva důvody, pro něž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (tj. činnost obecného zmocněnce v různých řízeních nebyla činností ojedinělou a jednorázovou; žalobce, resp. obecný zmocněnec, měl prokázat „liberační“ okolnosti svého zastupování v jednotlivých řízeních, což neučinil), nemůže žádný další dovolací důvod [otázka možné diskriminace dle v porovnání v ustanovením ; ignorování upozornění žalobce na nebezpečí (porušení práva na spravedlivý proces) spojené s tím, že by poté, co žalobce podal návrh na postoupení věci Ústavnímu soudu, odvolací soud věc Ústavnímu soudu k rozhodnutí nepostoupil] naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nadto lze uvést, že Ústavní soud se již v minulosti zabýval ústavností a ústavní konformitou ustanovení , přičemž vyslovil názor, že vztah zastoupení obecným zmocněncem nepožívá ochrany na úrovni ústavněprávních předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. ). Rovněž v citovaném usnesení ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. , Ústavní soud dospěl k závěru, že ustanovení nemá diskriminační povahu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu