Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1760/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, zastoupené Mgr. Alešem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) D. D. a 2) J. Ž., oběma zastoupeným JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, PSČ 400 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. března 2013, č. j. -153, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek ze dne 14. prosince 2011, č. j. -30, jímž Krajský soud v Brně ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. srpna 2011, č. j. -13, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 8.000.000,- Kč s 6% úrokem od 25. března 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 26.667,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 559.198,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , (dále jen „“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 12. února 2014, sp. zn. a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. . Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál.

V posuzované věci dovolatelky k otázce přípustnosti dovolání především uvedly, že „napadené pravomocné rozhodnutí je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, publikovanou judikaturou a řeší věci judikaturou zatím neřešené“.

Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu by však prostřednictvím uvedené argumentace mohlo dojít jen tehdy, bylo-li by současně z obsahu dovolání patrné, které konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva nebyly podle dovolatelek dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, popřípadě při řešení kterých otázek se měl odvolací soud odchýlit od (rovněž blíže vymezené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takové údaje se ovšem z dovolání nepodávají, když z uplatněné dovolací argumentace není zřejmé, které konkrétní otázky procesního nebo hmotného práva mají dovolatelky za dosud dovolacím soudem neřešené, při řešení kterých otázek se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „rozhodovací praxe“ se řešení takových otázek odvolacím soudem odchyluje.

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je pak právně bezvýznamné rovněž dovolací tvrzení, že „otázky namítané žalovanými jsou (…) tzv. otázky zásadního právního významu“. Potud dovolatelky zjevně přehlížejí, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení totiž (od 1. ledna 2013) není budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. též důvody R 80/2013, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. ).

Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že vytýkané vady řízení ani námitky, jež dovolatelky vznášejí proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu