Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 59/2014

KSBR 24 INS 17550/201224 ICm 2739/201329 ICdo 59/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) F. Š. a b) I. Š., obou zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 96/18, PSČ 603 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Kopčilovi, se sídlem v Brně, Palackého 119, PSČ 612 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice D. K., o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. K., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. března 2014, č. j. , -56 ( ), takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. září 2013, č. j. -20 ( ), jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) pro opožděnost odmítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužnice.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení , (dále jen „ “), když „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Namítají, že vyrozumění o soupisu majetku podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), s poučením o právu podat proti němu ve stanovené lhůtě vylučovací žalobu, měl insolvenční soud doručit nejen žalobcům, nýbrž i jejich právnímu zástupci – advokátu Mgr. Liboru Valentovi, který je zastupuje ve věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. , a to v řízení o žalobě o určení vlastnického práva žalobců ke sporným nemovitostem.

Dále zdůrazňují, že ve skutečnosti jim vyrozumění insolvenčního soudu nebylo doručeno dne 4. července 2013 (respektive 3. července 2013), nýbrž až dne 8. července 2013; lhůta k podání vylučovací žaloby jim tak uplynula 7. srpna 2013, přičemž daného dne byla žaloba i podána. V této souvislosti pak žalobci „při následném šetření na příslušné poště, resp. poštách, zjistili, že v obou případech dopisovaly data doručení poštovní úřednice, a to v rozporu se skutečností“.

Konečně dovolatelé poukazují na to, že usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. března 2014, č. j. 1 KZV 24/2013-72, byly sporné nemovitosti „zajištěny na náhradu škody žalobcům s tím, že dosavadní výsledky vyšetřování ve věci nasvědčují, že tyto nemovitosti získala dlužnice jako obviněná podvodným jednáním“.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobců Nejvyšší soud podle ustanovení věty první odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považují za splněné;k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu zmíněného ustanovení (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu