Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 866/2014

26 Cdo 866/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Mgr. N. P., O. – M. O., zastoupené JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Jiráskovo nám. 8, proti žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o., IČO 25872117, se sídlem Ostrava – Poruba, Svojsíkova 2/1596, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Sokolská třída 21, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2013, č. j. -260, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, č. j. -260, potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek ze dne 26. 5. 2011, č. j. -161, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) určil, že výpověď z nájmu bytu ze dne 16. 5. 2008 (dále jen „Výpověď“), je neplatná a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že Výpověď je neplatná, neboť byla podepsána osobou, která nebyla oprávněna za žalovanou jednat a činit za ni hmotněprávní úkony.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupená advokátem) včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Vyjadřuje v něm nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o neplatnosti Výpovědi a namítá, že by bylo v rozporu se zásadou materiální publicity údajů zapsaných v obchodním rejstříku (tak, jak je vymezena v rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 9. 2011, sp. zn. ), pokud by byly označeny za neplatné i úkony jednatele obchodní společnosti učiněné před tím, než došlo k jeho výmazu z obchodního rejstříku (jak dovodil v souzené věci odvolací soud). Vyjadřuje názor, že „tato věc musí být vyřešena dovolacím soudem jinak, než byla posouzena soudem odvolacím“, a že „jde o věc, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací postupoval podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále opět jen „ “, a poté, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou za splnění podmínky , dospěl k závěru, že dovolání není podle přípustné.

Žádost dovolatelky, podle níž „vyřešení věci má být dovolacím soudem posouzeno jinak, než jak to učinil odvolací soud“, významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. /uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek/ a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. a sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. /ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Takový údaj se však z dovolání nepodává.

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky „která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena“, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). V této části lze (podle obsahu dovolání) usuzovat, že za dosud „nevyřešenou“ pokládá dovolatelka otázku (ne)platnosti Výpovědi z hlediska zásady materiální publicity údajů zapsaných v obchodním rejstříku. V tomto ohledu však nejde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou.

Princip materiální publicity (neboli dobré víry) byl – v době, kdy byla žalovanou dána žalobkyni Výpověď – zakotven v ustanovení až 3 , obchodního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2008.

K otázce materiální publicity se opakovaně vyjádřila řada rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vedle rozhodnutí ze dne 21. 9. 2011, sp.zn. (jakož i rozhodnutí v něm uvedená), jehož obsah v tomto směru dovolatel v dovolání cituje, jsou to také např. rozhodnutí ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , a ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. .

Z označených rozhodnutí vyplývá, že princip materiální publicity (neboli princip dobré víry) zakotvený v ustanovení § 29 odst. 1, 3 obch. zák. poskytuje ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, tedy třetím osobám. Z logiky věci pak plyne, že se této ochrany nemůže dovolávat osoba, jíž se takovýto zápis týká.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věta první odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. září 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu