Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2799/2014

30 Cdo 2799/2014

U S N E S E N Í

České republiky – Ministerstva obrany,

se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, proti povinnému

R. J.

, zastoupenému JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21, pro 2.517.897,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. září 2013, č. j. -54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 14. 11. 2011, č. j. -39, kterým Okresní soud v Děčíně nařídil podle svého rozsudku ze dne 22. 4. 2004, č. j. -161, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2005, č. j. -187, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 2. 2003, č. j. -28, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 3. 2004, č. j. -41, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 4. 2005, č. j. -29, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 6. 2002, č. j. -82, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.517.897,- Kč s příslušenstvím, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžitého u – ČSOB a. s., z účtu povinného, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a povinnému uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 25.180,- Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a tato právní otázka je soudy rozhodována rozdílně“. Domnívá se, že částky, které byly na jeho účtu, byly již sníženy na životní minimum v důsledku již existujících exekučních srážek, a proto nemohou být předmětem další exekuce. Povinný uvedl, že na jeho účet docházejí pouze pravidelné platby ČSSZ, na které analogicky platí omezení ve smyslu a 279 Tento svůj názor opírá o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. , které rozhodlo v podobném případě ve prospěch stěžovatele proti postupu Finančního úřadu, a to tak, že sice v dané věci nelze mít námitky proti přikázání pohledávky z účtu, ale je třeba odmítnout nařízení přikázání pohledávky na částku, která již exekucí být postižena nemůže. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a dále část první, čl. II, bod 2. ).

Dovolání není přípustné.

Z vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V usnesení publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Dovolatel namítá, že otázka, nakolik smí být peněžní prostředky na účtu povinného exekučně postiženy, je soudy rozhodována rozdílně. Přitom neuvedl žádné z rozhodnutí dovolacího soudu, pouze poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. . Tím však nevyhověl požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud tudíž jeho dovolání odmítl ( věty první ).

Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn ( druhá věta ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2014 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D. předsedkyně senátu