Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 868/2014

23 Cdo 868/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, IČO 63998530, zastoupené Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem v Praze 4, Doudlebská č. 1699/5, PSČ 140 00, proti žalovanému P. B., zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem v Písku, Heydukova č. 101/2 PSČ 397 01, o zaplacení 54 410 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. října 2013, č. j. -171, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 19. února 2013, čj. -126, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 54 410 Kč s příslušenství (výrok pod bodem I) a uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení (výrok pod bodem II).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. října 2013, č. j. -171, rozsudek soud prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 410 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod bodem II a III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž napadá právní závěr odvolacího soudu o odpovědnosti žalovaného. Namítá, že soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, aniž zjistil nové důkazy, které mohou vyvolat změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, pouze na základě jediného již provedeného důkazu (protokol Policie ČR) změnil rozsudek soudu prvního stupně. Podle dovolatele tak byla porušena zásada rozhodovací praxe odvolacího soudu. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle obecně spatřuje v tom: „…., když podle napadeného rozsudku Krajský soud v Českých Budějovicích dovolání připustil, neboť jde o rozsudek, kterým se mění původní rozsudek Okresního soudu v Písku….“.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. října 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Žádost dovolatele, podle níž vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. )

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s . ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání nedostál.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. září 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu