Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 396/2014

25

Cdo 396/2014

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. Š.,

zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalované

České kanceláři pojistitelů,

IČO: 70099618, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, za účasti

České pojišťovny a. s.,

IČO: 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2013, č. j. -599, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2013, č. j. -599,

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 2. září 2011, č. j. -512, uložil tehdy žalovanému J. Č. povinnost zaplatit žalobci 211.741,25 Kč s úrokem z prodlení, žalobu na zaplacení částky 6.808.905,20 Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že 8. 5. 1999 došlo k dopravní nehodě způsobené žalovaným, který jako řidič osobního automobilu Škoda Favorit při vjíždění na hlavní silnici z účelové komunikace nedal přednost žalobci jedoucímu na motocyklu Honda rychlostí 102 - 129 km/h po hlavní silnici; žalobce již nestihl zabrzdit a narazil zezadu do vozidla žalovaného. Soud věc posoudil podle § 427 a § 431 obč. zák. a podle vyhlášky č. 99/1981 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že příčinou nehody bylo jednání žalovaného, který si nevšiml přijíždějícího žalobce. Žalobce při nehodě utrpěl závažné zranění, které zanechalo trvalé následky, soud mu přiznal náhradu bolestného, za ztížení společenského uplatnění a náhradu nákladů léčení.

Původní žalovaný J. Č. v průběhu odvolacího řízení dne 3. 3. 2012 zemřel. Protože v dědickém řízení bylo rozhodnuto, že se jeho majetek nepatrné hodnoty vydává vypraviteli pohřbu, a dědické řízení bylo podle zastaveno, soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 6. 2012, č. j. -570, rozhodl, že podle , 2 bude v řízení namísto zemřelého J. Č. pokračováno s Českou kanceláří pojistitelů, s odůvodněním, že v případě smrti pojištěného má poškozený podle přímé právo proti pojišťovně (kterou byla Česká pojišťovna a. s., jejíž práva a povinnosti přešly podle na Českou kancelář pojistitelů).

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně v řízení vedeném proti žalované České kanceláři pojistitelů rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. -599, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil, ve výroku o soudním poplatku jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že je vázán usnesením soudu prvního stupně o procesním nástupnictví, avšak právo poškozeného na pojistné plnění z titulu náhrady škody ve smyslu uvedeného ustanovení , jež vzniklo smrtí pojištěného, představuje zvláštní nárok, odlišný od nároku na náhradu škody proti škůdci a musí být proti České kanceláři pojistitelů uplatněno, což se však v daném případě nestalo, a proto není Česká kancelář pojistitelů ve věci pasivně legitimována a vůči ní nelze nárok na náhradu škody přiznat.

Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena, a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení. S poukazem na , podle nějž má v případě smrti pojištěného poškozený přímo vůči pojišťovně právo, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by byla povinna mu ji nahradit za pojištěného, dovolatel dovozuje, že pojišťovna, resp. Česká kancelář pojistitelů přímo nastupuje na místo žalovaného, a to i z hlediska procesního v soudním řízení. Není totiž možné, aby poškozenému, který řádně a včas uplatnil svůj nárok proti pojištěnému u soudu, bylo právo na náhradu škody fakticky odejmuto tím, že pojištěný v mezidobí zemře. Uvádí, že proti škůdci vede řízení již od roku 2001 a vynaložil na ně značné finanční prostředky. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, že nárok vyplývající z ust. je nárokem s povahou plnění z pojištění, nikoli nárokem na náhradu škody, a k nároku na náhradu škody není žalovaná pasivně legitimována. Namítá, že žalovaný J. Č. za vzniklou škodu neodpovídal, neboť mezi jeho jednáním a vzniklou škodou není dána příčinná souvislost. Dopravní nehodu způsobil žalobce, který se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích a ohrožoval tím život, zdraví a majetek druhých osob i svůj vlastní. Právo přednosti v jízdě nelze absolutizovat, platí tzv. zásada principu omezené důvěry, podle níž je účastník silničního provozu oprávněn očekávat od ostatních účastníků silničního provozu dodržování stanovených pravidel, a hazardní jednání žalobce nelze klást k tíži pojištěného žalovaného, který jeho protiprávní jednání nemohl předpokládat ani předvídat. Žalobce si tedy podle obč. zák. škodu jemu vzniklou má nést sám. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu potvrdil.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. 10. 2013, tj. po účinnosti zákona , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 ) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla na obdobném podkladě dosud řešena.

Odvolací soud vycházel správně z toho, že vztah mezi poškozeným a pojistitelem škůdce není vztahem z odpovědnosti za škodu, neboť odpovědnostní vztah vzniká mezi poškozeným a škůdcem. Pojišťovna není za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovědná, její povinností je pouze plnit za svého pojištěnce, který uplatnil právo, aby pojišťovna za něho poškozenému plnila. Výjimky, podle nichž vzniká poškozenému přímé právo na plnění proti pojistiteli, jsou stanoveny právním předpisem; zakládá přímé právo poškozeného proti pojistiteli škůdce v ust. a , a to v případě smrti pojištěného nebo v případě, že osoba odpovědná za škodu nebyla zjištěna. Znamená to, že poškozený se může přímo proti pojišťovně domáhat, aby mu za osoby v těchto ustanoveních uvedené nahradila škodu. Nejde však o právo na náhradu škody, nýbrž o originární právo založené zvláštním právním předpisem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 51/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. rozsudek ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. ).

Podle je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno (odstavec 1). Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán (odstavec 2).

Usnesení o procesním nástupnictví ( ) není usnesením o vedení řízení; zákon proti němu připouští jak řádný ( ), tak i mimořádný opravný prostředek ( ).

Odvolací soud uvedl správně, že je vázán pravomocným usnesením soudu prvního stupně o procesním nástupnictví, kterým bylo rozhodnuto, že na straně žalované bude v řízení namísto zemřelého J. Č. pokračováno s Českou kanceláří pojistitelů. Otázku, zda bylo rozhodnuto správně podle , 2 či nikoliv, soud již nemůže při přezkumu jiného rozhodnutí přezkoumávat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 68/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Znamená to, že po pravomocném rozhodnutí o procesním nástupnictví podle , 2 zůstává předmětem řízení nárok žalobce na náhradu za poškození zdraví při dopravní nehodě, jak byl po skutkové stránce vymezen, a v rozsahu, v jakém byl uplatněn, avšak s tím, že na straně žalované vystupuje jiný subjekt. Za této situace je úkolem soudu na základě zjištěného skutkového stavu posoudit, zda žalobce má proti žalované České kanceláři pojistitelů hmotněprávní nárok na plnění, a v kladném případě jej podřadit pod příslušné hmotněprávní ustanovení, a to podle rozhodujících skutkových okolností v době vyhlášení rozsudku ( ).

Nárok žalobce na náhradu škody proti škůdci zanikl ztrátou způsobilosti škůdce být účastníkem řízení. Ovšem podle úmrtím škůdce vzniklo žalobci právo, které do té doby neměl - požadovat přímo na pojišťovně, aby mu za zemřelého pojištěného nahradila škodu, pokud je za ni odpovědný. Přímý nárok poškozeného na plnění proti pojišťovně škůdce je samozřejmě nárokem odlišným od jeho nároku na náhradu škody proti škůdci, neboť Česká kancelář pojistitelů, jež nyní vystupuje na straně žalované, není subjektem odpovědným za škodu. Avšak nelze-li vztah mezi účastníky řízení posoudit jako vztah z odpovědnosti za škodu, není to důvodem k zamítnutí žaloby, jestliže skutkový podklad umožňuje posoudit jej podle jiného ustanovení zákona. Ostatně právní posouzení nároku, jenž je po skutkové stránce vymezen, náleží soudu a ani soud není vázán právní kvalifikací nároku, jak ji uvedl žalobce.

Ze shora uvedeného vyplývá, že právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při posouzení otázky pasivní legitimace žalované, není správný, Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil včetně závislých výroků a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu