Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3/2014

22 Cdo 3/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Lesy České republiky, státní podnik, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, identifikační číslo osoby 421 96 451, proti žalovaným: 1) L. B., S., 2) L. J., D. K., 3) D. J., D. K., 4) E. N., D. K., zastoupené Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 2, Gočárova třída 504, a 5) P. H., H. K., o zaplacení 824.222,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalované E. N. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2013, č. j. -775, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce a žalovaná Eva Nosková nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. května 2013, č. j. -775, rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné potvrdil ve výroku I., pokud jím bylo žalované E. N. uloženo zaplatit žalobci 100.000,- Kč s příslušenstvím; v části, ve které jí bylo uloženo zaplatit žalobci dalších 25.000,- Kč s příslušenstvím, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v této části zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná E. N. dovolání, které považuje za přípustné podle (dále jen: ,, “). Napadá část výroku I., kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým jí bylo uloženo, aby zaplatila žalobci 100.000,- Kč s příslušenstvím, dále část výroku IV., kterým jí bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně 32.686,- Kč a část výroku VI., kterým jí bylo uloženo, aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.471,- Kč.

Žalobce navrhl, aby dovolací osud dovolání zamítl.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolací soud v první řadě připomíná, že od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. ). To platí i o dovolacích námitkách, zpochybňujících hodnocení důkazů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ). Proto se dovolací soud skutkovými námitkami a polemikou s hodnocením důkazů nemohl zabývat.

I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, o jejíž posouzení navíc soud prvního stupně rozhodnutí neopřel, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7484).

V odvolání proti rozsudku soudu prvního dovolatelka namítala, že pozemky byly vráceny ve zdevastovaném stavu a lesem nebylo možno ani projet a spoluvlastnice je tak musely opravit; to se mělo odrazit na vyúčtování vztahu mezi účastníky. V souladu s tím odvolací soud „vycházel z toho, že žalovaní v odvolání sporovali pouze soudcovskou úvahu o výši nákladů na opravy lesních cest;“ nelze mu tak vytýkat, že se nezabýval otázkami, se kterými přichází dovolatelka až v dovolání. Dovolání též neobsahuje nic, co by mohlo založit jeho přípustnost ve smyslu

Pravomocným rozsudkem ze dne 16. července 2003, č. j. -262, soud prvního stupně rozhodl, že mimo jiné proti E. N. tak, že je nárok co do základu dán; proti tomuto rozsudku nepodala tehdy odvolání a otázku základu nároku již odvolací soud v napadeném rozsudku neřešil a řešit ani nemohl. Nemůže být proto ani předmětem dovolacího přezkumu. Dovolací námitky, týkající se základu nároku, jsou již proto nevýznamné.

Dovolací výhrady k výši bezdůvodného obohacení se odvíjejí od správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, které však nelze v dovolání jako dovolací důvod uplatňovat. K tomu, že mezi účastníky byla dne 24. 5. 1994 uzavřena dohoda o tom, že dojde k vypořádání náhrad, které oprávněným žalovaným přísluší podle zákona o půdě, a jejich započtení, lze jen konstatovat, že v odvolacím řízení omezili svoje námitky na výši nákladů vynaložených na úpravu lesních cest, a těmi se odvolací soud zabýval.

Neobstojí tvrzení, že žaloba byla vadná; obsahovala zejména vylíčení skutkového stavu, na jehož základě se žalující podnik domáhal plnění, a výši požadované částky. Právní posouzení je věcí soudu, v žalobě je není třeba uvádět („iura novit curia“). Výše zmíněné rozhodnutí pak obsahuje právní kvalifikaci uplatněného nároku i odkaz na judikaturu – není tedy zřejmé, o co dovolatelka opírá úvahu o tom, že soud nedospěl „k jednoznačnému závěru, o jaký konkrétní právní nárok žalobce usiluje“, nebo že rozhodl „mimo rámec žalobního petitu“ (soud neměnil ani skutkový základ, ani nepřekročil požadovanou částku). Protože obchodní zákoník neobsahuje úpravu spoluvlastnictví, a soud kvalifikoval daný spor tak, že jde o užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu, musel aplikovat ; ostatně právní kvalifikace vyplývá z pravomocného a nyní již nezpochybnitelného rozsudku ze dne 16. července 2003, č. j. -262.

Pokud jde o polemiku s rozhodnutím o nákladech řízení, není zřejmé, v čem by měly spočívat důvody přípustnosti dovolání. Dovolatelka namítá, že žalobce neprokázal plnou výši uplatněného nároku, a tudíž mu neměla být přiznána plná náhrada; nijak nevyvrací tvrzení soudu, že se tak stalo jen proto, že rozhodnutí o výši plnění záleželo na znaleckém posudku a úvaze soudu ve smyslu

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. srpna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu