Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3302/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. Ž., zastoupeného JUDr. Josefem Čejkou, advokátem, se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1606, PSČ 765 02, proti žalovanému JUDr. Ing. L. S., zastoupenému Mgr. Helenou Machálkovou, advokátkou, se sídlem v Uherském Hradišti, Na Stráni 598, PSČ 686 05,o zaplacení částky 49,950.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2011, č. j. -174, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2011, č. j. -142, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 46,400.000,- Kč,není přípustné podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, anipodle ustanovení 237 odst. 1 písm. b) , jelikož o situaci předjímanou v tomto ustanovení se v souzené věci nejedná (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem).

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

V dovolání, které bylo sepsáno samotným žalobcem a s nímž se následně soudem ustanovený advokát ztotožnil (což vyjádřil připojením svého podpisu na žalobcově podání), otázka zásadního právního významu, z níž dovolatel dovozuje přípustnost dovolání, výslovně vymezena není. Otázka, která by vyhovovala kritériím stanoveným v , se pak neotevírá ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů, jakkoliv je obsáhlé.

Dovolatel se soustředí na kritiku správnosti skutkového stavu věci zjištěného soudy nižších stupňů, snáší argumenty na podporu svých námitek zpochybňujících věrohodnost důkazů, na nichž soudy svá skutková zjištění založily, a soudům obou stupňů vytýká, že při svém procesním postupu zatížily řízení zmatečností [že rozhodoval podjatý, tedy vyloučený soudce, srov. ] a též jinými vadami, čímž jej zkrátily na jeho procesních právech. Zpochybňuje-li správnost právních závěrů odvolacího soudu, pak pouze prostřednictvím polemiky se skutkovými zjištěními a skutkovými závěry, na nichž právní posouzení odvolacího soudu spočívá, popřípadě prostřednictvím namítaných vad řízení, jež měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel přitom pomíjí, že v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení , jako je tomu i v souzené věci, nelze správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů zpochybnit; uplatnění skutkového dovolacího důvodu stanoveného v je v něm tímto ustanovením výslovně vyloučeno, skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů v něm tudíž dovolacímu přezkumu nepodléhá a dovolací soud je jím vázán a zkoumá pouze, zda byl tento skutkový stav správně právně posouzen, tj. zda byla zvolena odpovídající norma hmotného práva a zda tato norma byla správně vyložena a na zjištěný skutkový stav věci správně aplikována (srov. např. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura. sešit č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jež je, jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 3 pak nelze přihlížet ani při posuzování přípustnosti dovolání (srov. kategorickou dikci ustanovení , části věty za středníkem, ).

Stejně tak nemohou přivodit závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení ani výtky procesních vad, neboť ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem stanoveným v , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se při úvahách o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu nepřihlíží (srov. již citovaný , část věty za středníkem, ). O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a zahrnuje tedy právní otázku, se tu nejedná (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).

Přípustnost dovolání podle procesních pravidel účinných od 1. ledna 2001 nemůže založit ani zmatečnostní vada (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2006, pod číslem 82).

Brojí –li pak dovolatel též proti výroku o nákladech řízení, pak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že dovolání proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 (do 31. prosince 2012) přípustné.

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a ; žalovanému, který by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu