Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1194/2013

21 Cdo 1194/2013

U S N E S E N Í

Bc. S. P.

, proti žalované

České republice – Ministerstvu obrany,

se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 221/1, IČO 601 62 694, za účasti vedlejšího účastníka

České pojišťovny a.s.

, se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 452 72 956, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2012 č. j. -337, takto:

I. Dovolání žalované

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou dne 17.12.2007 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě za ztížení společenského uplatnění 1.400.000,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 21.1.1977 při výkonu služby utrpěl pracovní úraz, který byl žalovanou odškodněn a žalobci byla poskytnuta náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 639.000,- Kč, odpovídající celkem 5.325 bodům (po zvýšení základního bodového hodnocení o 50% a při hodnotě bodu 120,- Kč). Žalobci se roku 2005 zhoršil zdravotní stav pro následky pracovního úrazu, a dne 8.2.2007 mu Vojenský úřad sociálního zabezpečení přiznal plný invalidní důchod s účinností od 1.12.2006. Následkem pracovního úrazu byl žalobce vyřazen z plnohodnotného života a odkázán na pomoc své manželky a syna. S ohledem na skutečnost, že je výrazně omezen v životě osobním i pracovním, nemůže uspokojovat své potřeby životní, rodinné, sportovní a společenské, následky pracovního úrazu poznamenaly celý jeho aktivní život od 23 let věku a jeho zdravotní stav se dále zhoršuje, požádal o mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle na částku 1.400.000,- Kč.

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 30.7.2012 č.j. -304 žalované uložil, aby zaplatila žalobci částku 761.000,- Kč, ohledně částky 639.000,- Kč žalobu zamítl, o náhradě nákladů řízení státu rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu na účet okresního soudu částku 15.722,- Kč, zatímco „pro částku 18.718,- Kč“ se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává, a vyslovil, že žalovaná je povinna „zaplatit žalobci, státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech řízení částku 16.897,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že s ohledem na charakter poškození zdraví žalobce jsou splněny podmínky pro další mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle ustanovení na celkovou částku 1.400.000,- Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobci byla dosud vyplacena částka 639.000,- Kč, přiznal mu doplatek 761.000,- Kč, a ohledně již vyplacené částky žalobu zamítl.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18.12.2012 č.j. -337 rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou zamítavého výroku II. ohledně částky 639.000,- Kč) zrušil a řízení zastavil, rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena ministryni obrany České republiky k dalšímu řízení a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovodil, že v projednávané věci není dána pravomoc soudu podle ustanovení , neboť právní vztah, z něhož žalobce odvozuje svůj nárok (služební poměr vojáka z povolání), je „typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním“ (vzniká mocenským aktem služebního orgánu - rozhodnutím o povolání občana do služebního poměru podle ustanovení ), a že zákon pravomoc k projednání a rozhodnutí věci vyplývající ze služebního poměru vojáka z povolání nesvěřuje soudu ani ve smyslu ustanovení , neboť právní poměry osob vykonávajících vojenskou činnou službu jako svoje zaměstnání upravuje , o vojácích z povolání; v těchto právních vztazích rozhodují služební orgány, kterými jsou prezident republiky, ministr obrany, a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci ( citovaného zákona). Protože projednání a rozhodnutí o dané věci brání nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit [a řízení je tak postiženo vadou podle , ], odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení podle ustanovení zastavil a rozhodl o postoupení věci ministryni obrany, jako nejvyšší ze služebních orgánů, do jejíž pravomoci náleží činit právní úkony ve věcech služebního poměru vojáků z povolání a to i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl. Co se týče samotného zvýšení ztížení společenského uplatnění podle , odvolací soud poukázal na „Sbírku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2701/2012“, že „výši odškodnění může v případech hodných mimořádného zřetele přiměřeně zvýšit služební funkcionář, který o náhradě za ztížení společenského uplatnění rozhoduje“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že předmětem řízení je nárok, který služební orgán nemůže projednat podle , o vojácích z povolání, protože vznikl za účinnosti , o některých služebních poměrech vojáků. Tento zákon neobsahoval samostatná ustanovení o odpovědnosti za škodu na zdraví a odkazoval na úpravu obsaženou v , s odchylkami upravenými předpisem Všeob-P-21 (práv.), a po jeho zrušení, rozkazem ministra obrany ČR č. 52/1995. Žalobce utrpěl pracovní úraz dne 21.1.1977, nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění uplatnil 16.11.2007, tedy až 23 měsíců po skončení služebního poměru. Vzhledem k tomu, že služební poměr skončil 31.12.2005, je třeba nárok posuzovat na základě ustanovení ) a 7) , o vojácích z povolání, podle , který odkazoval na úpravu odpovědnosti v . Podle názoru žalované se tudíž jedná o pracovněprávní nárok, tedy nárok soukromoprávního charakteru, „u kterého je dána pravomoc služebního orgánu, aby tuto věc vyplývající z pracovněprávního vztahu projednal a rozhodl, kdy je následně dána podle ustanovení pravomoc obecných soudů, aby stejná věc byla projednána na návrh v občanském soudním řízení“. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

V posuzované věci žalobce uplatnil žalobou podanou dne 17.12.2007, vycházeje z lékařského posudku ze dne 6.11.2007, který zhoršení trvalých následků úrazu hodnotil 9400 body, nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který mu vznikl v důsledku zhoršení následků služebního úrazu, který jako voják z povolání utrpěl dne 21.1.1977 při dopravní nehodě při plnění služebních úkolů. Je skutečností, že služební poměr žalobce zanikl již předtím dne 31.12.2005. S názorem, že za tohoto stavu se uplatněný nárok stal nárokem soukromoprávním, o kterém rozhodují soudy v občanském soudním řízení, však nelze souhlasit.

Odvolací soud vycházeje z ustanovení a 3 správně zdůraznil, že služebně právní vztahy, z nichž žalobce odvozuje svůj nárok, vyplývají ze služebního poměru vojáka z povolání. Služební poměr vojáka z povolání, zakládající se mocenským aktem služebního orgánu (dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí o povolání občana do služebního poměru - srov. ), je – jak správně uvádí odvolací soud - svojí povahou právním poměrem veřejnoprávním a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak poměrem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení. Vzájemné vztahy účastníků tohoto poměru se vyznačují tím, že jeden účastník (stát) vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva a ukládat povinnosti. Protože veřejnoprávní povaha je příznačná pro vzájemné vztahy účastníků služebního poměru jako celku [za služebně právní vztahy nelze považovat jen takové vztahy, které postrádají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu služby], nelze přisvědčit názoru dovolatelky, že nárok vyplývající z odpovědnosti státu za škodu způsobenou vojákovi služebním úrazem, o který se v daném případě jedná, „postrádá znaky veřejnoprávního vztahu“. Na veřejnoprávní povaze tohoto právního vztahu přitom nemůže ničeho změnit ani způsob, jakým žalobce svůj požadavek na zaplacení náhrady škody za ztížené společenské uplatnění procesně uplatnil, neboť žaloba ve smyslu ustanovení o splnění povinnosti je přípustným právním nástrojem jen při uplatňování nároků z právních vztahů vyjmenovaných v ustanovení , pro které je charakteristická rovnost účastníků (srov. k tomu závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2006 sp. zn. a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2007 sp. zn. , na kterých dovolací soud setrvává a nemá důvod se od nich jakkoli odchýlit).

Jelikož se v posuzovaném případě – jak k tomu dospívá i odvolací soud - nejedná o věc vyplývající ze vztahů vyjmenovaných v ustanovení , tj. občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), může být dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci ve smyslu ustanovení , jen stanoví-li to zákon. Přitom je třeba mít na zřeteli, že ustanovení a 7 , na která žalovaná poukazuje, jsou přechodná ustanovení, která stanoví, která hmotněprávní ustanovení dopadají na úrazy a nemoci z povolání, které byly zjištěny před účinností tohoto zákona, popřípadě, podle jaké hmotněprávní úpravy se posuzují nároky na náhradu škody vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona. Uvedená ustanovení ale neřeší, který orgán a podle jakých procesních pravidel (v jakém řízení) hmotněprávní nároky vojáka z povolání projedná a o nich rozhodne.

Řízení ve věcech služebního poměru vojáků z povolání upravuje , o vojácích z povolání (který nabyl účinnosti dnem 1.12.1999), tím způsobem, že pravomoc činit právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky svěřuje služebním orgánům, kterými jsou prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci (srov. cit. zákona). Postup uvedených orgánů v rámci řízení ve věcech služebního poměru, včetně opravných prostředků, pak zmíněný zákon vymezuje v Části deváté pod marginální rubrikou „Rozhodování ve věcech služebního poměru“ v ustanoveních až 158. Uvedená ustanovení - kromě jiného - stanoví, že řízení ve věcech služebního poměru proběhne rovněž za účasti občana, jehož služební poměr vojáka zanikl, či za účasti pozůstalých, že proběhne i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl (srov. cit. zákona), a že návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle , a to v době 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí (srov. cit. zákona, po 1.1.2003 srov. rovněž , , ve znění pozdějších předpisů).

Na rozdíl od , který upravoval některé služební poměry vojáků předtím, než byl s účinností od 1.12.1999 zrušen (srov. ), obsahuje , vedle již zmíněných procesních ustanovení upravujících postup služebních orgánů v rámci řízení ve věcech služebního poměru, v Části sedmé pod marginální rubrikou „Náhrada škody“ též hmotněprávní ustanovení o odpovědnosti státu za škodu způsobenou vojákovi (srov. a násl. ), která komplexně vymezují zákonné předpoklady jednotlivých druhů odpovědnosti státu za škodu (včetně předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou vojákovi služebním úrazem – srov. , , ), podmínky zproštění se této odpovědnosti (srov. ) i rozsah a výši poskytnuté náhrady škody (včetně výše jednotlivých nároků náhrady škody na zdraví – srov. až ). O ucelenosti a samostatnosti právní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou vojákovi vymezené v Části sedmé, Hlavě II. a III. (a o „vůli“ zákonodárce v tomto směru) nepochybně svědčí to, že dnem 1.12.1999, kdy nabyl účinnosti , bylo současně zrušeno ( ) ustanovení zák. práce, které stanovilo, že ustanovení až 205c zák. práce (o odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci) se vztahují též na příslušníky ozbrojených sil v činné službě.

Z uvedeného vyplývá, že pravomoc k projednání a rozhodnutí dané věci, která vyplývá z právních poměrů vojáků z povolání po 1.12.1999, na základě žaloby podle ustanovení zákon nesvěřuje soudu ani ve smyslu ustanovení Projednání a rozhodnutí o dané věci tedy brání nedostatek podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudu), který nelze odstranit ( ).

Na uvedeném závěru by ničeho neměnila okolnost, kdyby uplatněné nároky vznikly před datem účinnosti (v žalobě se vychází z toho, že ke zhoršení trvalých následků služebního úrazu došlo v období let 2005 - 2006). Pro posouzení věci z tohoto hlediska je totiž třeba na jedné straně uvažovat procesní úpravu postupu služebních orgánů v rámci řízení ve věcech vyplývajících ze služebního poměru vojáků z povolání (jak o ní byl podán výklad výše), která doznala po 1.12.1999 podstatné změny, kde přechodná ustanovení neumožňují procesní postup podle dříve platné zrušené právní úpravy. Od této procesněprávní úpravy je třeba na druhé straně odlišovat (jak již o tom byla zmínka) hmotněprávní úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou vojákovi (srov. například právní názor uvedený v již odvolacím soudem uváděném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.2.2010 sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura roč. 2010, pod č. 131).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Věcná správnost usnesení odvolacího soudu není dotčena ani tím, že věc byla odvolacím soudem postoupena ministryni (nyní ministrovi) obrany České republiky. Odvolací soud řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci ministryni (nyní ministrovi) obrany, jako nejvyššímu ze služebních orgánů, do jejichž pravomoci náleží činit právní úkony ve věcech služebního poměru vojáků z povolání ( ), jenž je podle sdělení náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky ze dne 24.1.2006 č.j. 563/2005-1245 služebním orgánem příslušným stanovit, který ze služebních orgánů v rámci organizační struktury ozbrojených sil České republiky věc v dalším řízení projedná a rozhodne.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a části věty před středníkem , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. srpna 2014

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu

.