Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 494/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ing. Roberta Kutila, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 48, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -34 ze dne 5. 12. 2018 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -26 ze dne 17. 8. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhal na žalovaném zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím z titulu ztížení společenského uplatnění v souvislosti s pracovním úrazem při výkonu služebních povinností příslušníka žalovaného se zařazením u Vojenského útvaru 1825 Tábor, který utrpěl dne 31. 5. 2011. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením č. j. -11 ze dne 20. 6. 2018 řízení zastavil z důvodu nedostatku pravomoci soudu s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena ministrovi obrany. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí obvodního soudu jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením jako nepřípustné odmítl.

Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že odkaz soudů na to, že o věci má být rozhodováno ministrem obrany, je nepřípadný, protože dle jeho názoru příslušný orgán již o kvalifikaci úrazu rozhodnul a posoudil jej jako pracovní. Plnění z titulu bolestného, ztráty na výdělku a náhrady účelně vynaložených nákladů mu přitom již bylo poskytnuto. Věc tak měla být projednána v občanském soudním řízení. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud stěžovateli přiléhavě vyložil, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a příkladmo odkázal na své usnesení sp. zn. ze dne 7. 8. 2014, dle něhož pravomoc k projednání a rozhodnutí věci vyplývající z právních poměrů vojáků z povolání po 1. 12. 1999 zákon nesvěřuje soudu, nýbrž správním orgánům. Tuto otázku již řešil, ve shodě s citovaným usnesením Nejvyššího soudu, i zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, a to v usnesení č. j. Konf 11/2018-16 ze dne 15. 1. 2019 (dostupné na www.nssoud.cz). Projednání a rozhodnutí o dané věci soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení tedy brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který musel obvodní soud řízení nevyhnutelně zastavit. Rozhodnutím soudů nelze v tomto ohledu nic vytknout. Domnívá-li se stěžovatel, jak to naznačuje i nyní v ústavní stížnosti, že k podání žaloby jej vedly "extrémní průtahy, spíše naprostá nečinnost orgánů veřejné správy", pak ovšem přehlíží, že k nápravě takového stavu jsou mu k dispozici procesní prostředky v řízení před správními orgány, jakož i ve správním soudnictví, nikoli ale civilní žaloba.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu