Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tz 20/2014

8 Tz 20/2014-55

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. K.

,

proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. , a rozhodl

t a k t o :

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. ,

byl porušen zákon

v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného R. K.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení

zrušuje

. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze

p ř i k a z u j e ,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci obviněného R. K., stíhaného pro spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, bylo usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 21. 11. 2013, č. j. KRPA-151347-134/TČ-2013, rozhodnuto tak, že podle § 80 odst. 1, věty druhé, tr. ř. se J. H., bytem B., vydává osobní automobil MERCEDES E 500 , barvy černé – metal.

Citované rozhodnutí policejního orgánu napadl obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce stížností, která byla usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. KZT 1705/2013, podle 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná.

Proti označenému usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. K. (dále jen „obviněného“) stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Ministryně spravedlnosti poznamenala, že ačkoliv státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze správně zjistila poslední den lhůty pro podání stížnosti proti shora zmíněnému rozhodnutí policejního orgánu – den 2. 12. 2013, při zjišťování doby, kdy byla stížnost podána, resp. doručena do datové schránky policejného orgánu, vycházela pouze z data doručení, které policejní orgán na listinném vyhotovení opravného prostředku vyznačil a následně také uvedl ve své předkládací zprávě pro Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 9. 12. 2013, tedy že stížnost byla podána a do datové schránky policejního orgánu doručena teprve dne 4. 12. 2014.

Z y, kterou předložil obhájce obviněného a která obsahuje detail datové zprávy, jakož i z y následně vyžádané Vrchním státním zastupitelstvím v Praze od policejního orgánu, jež tento detail datové zprávy rovněž obsahuje, vyplývá, že stížnost obviněného byla ve skutečnosti podána a do datové schránky policejního orgánu doručena již dne 29. 11. 2013, tedy ještě v zákonné lhůtě. Zamítnutí stížnosti jako podané opožděně proto nebylo důvodné. Postupem státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze tak došlo v neprospěch obviněného k porušení zákona v ustanovení , 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení tr. ř., neboť obviněnému bylo odepřeno věcné přezkoumání jeho stížnosti.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. , byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř a Městskému státnímu zastupitelství přikázal, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.

Podle § 2 odst. 5, věty první, tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět.

Lze přisvědčit stěžovatelce, že shora zmíněná ustanovení trestního řádu v posuzované trestní věci respektována nebyla, neboť státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze svým usnesením ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. KZT 1705/2013, zamítla podle 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděnou stížnost, která byla ve skutečnosti podána včas, přičemž tak učinila na základě údaje o dni doručení stížnosti, který policejní orgán vyznačil na listinném vyhotovení opravného prostředku a následně také uvedl ve své předkládací zprávě, bez toho, aby si vyžádala u obsahující detail dotčené datové zprávy.

Z obsahu trestního spisu vyplývá, že usnesení policejního orgánu, kterým byl podle § 80 odst. 1, věty druhé, tr. ř. J. H., bytem B., vydán osobní automobil MERCEDES E 500 , barvy černé – metal, bylo obviněnému doručeno dne 27. 11. 2013 a jeho obhájci, advokátu Mgr. Petru Dětkovi, dne 26. 11. 2013. Jelikož třídenní lhůta k podání stížnosti běží v případě, je-li usnesení oznamováno jak obviněnému, tak i jeho obhájci, od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději (srov. § 143 odst. 1 tr. ř.), připadl konec lhůty k podání stížnosti s ohledem na § 60 odst. 3 tr. ř. na den 2. 12. 2013. V posuzované trestní věci byla stížnost obviněného proti citovanému usnesení policejního orgánu, adresovaná Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, dodána posledně uvedenému policejnímu orgánu prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného dne 29. 11. 2013.

Podle , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Podle citovaného zákona nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.

Nutno poznamenat, že výše naznačený způsob doručování se netýká situace, kdy fyzická či právnická osoba takto doručuje dokument orgánu veřejné moci, nýbrž se vztahuje na opačný případ – na doručování fyzickým a právnickým osobám orgánem veřejné moci. Pro doručování datové zprávy orgánu veřejné moci (srov. ), ač to není v zákoně výslovně uvedeno, platí, že dodání je postaveno naroveň doručení, resp. okamžikem dodání je podání doručeno. Tento názor nalézá oporu v judikatuře (srov.

usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. ; nálezy Ústavního soudu sp. zn. , a ) a současně koresponduje i s , o podrobnostech výkonu spisové služby, jakož i s instrukcí Ministerstva spravedlnosti č. 133/2012-OD-ST, kterou se upravuje jednotný postup podatelny při příjmu a ověřování datových zpráv a dokumentů v nich obsažených. Podle , věty první, citované vyhlášky dokument v digitální podobě se považuje za dodaný veřejnoprávnímu původci, je-li dostupný podatelně. Podle , věty druhé, citované instrukce dokument doručovaný prostřednictvím datové schránky se považuje za dodaný a doručený, jakmile podání bylo dodáno do datové schránky organizace.

Současně nutno uvést, že k zachování zákonné lhůty k podání stížnosti oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu postačí, pokud stížnost podaná proti tomuto usnesení a adresovaná příslušnému policejnímu orgánu byla včas doručena do datové schránky centrálního úložiště zřízeného na krajském ředitelství Policie České republiky, které je nadřízeným orgánem tohoto policejního orgánu, a to bez ohledu na skutečnost, zda a kdy byla následně dodána do datové schránky policejního útvaru, jehož orgán napadené usnesení vydal, nebo jestli mu byla doručena jiným způsobem (k tomu č. rozh. tr.).

V posuzované trestní věci proto nebylo z hlediska včasnosti podání stížnosti významné, kdy se pracovník Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy do datové schránky přihlásil a kdy obsah datové zprávy postoupil Obvodnímu ředitelství policie Praha III. Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že argumentace ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je věcně správná, neboť postupem státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, která zamítla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděnou stížnost, která byla ve skutečnosti podána včas, došlo v neprospěch obviněného k porušení zákona, a to v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. , byl porušen zákon

v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková