Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 219/2014

U S N E S E N Í

žalobkyně

C 1 Linie, a. s.,

se sídlem v Praze 9 – Střížkově, Teplická č. 19/492, IČO 4909820, zastoupenou Mgr. et Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Palackého č. 389/7, proti žalované

OMV Česká republika, s. r. o.,

se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Štětkova č.1638/184, zastoupené JUDr. Janem Kotíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, U Ryšánky č. 15, o zaplacení 3 118 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 4 pod. sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2013, č. j. - 154, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. ledna 2013, čj. – 126, ve znění opravného usnesení ze dne 29. dubna 2013, č. j. – 146, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 3 118 500 Kč s příslušenství (výrok pod bodem I) a uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 120 600,70 Kč.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2013, č. j. – 154, rozsudek soud prvního stupně potvrdil ve výroku I (výrok pod bodem I), výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že náklady řízení před soudem prvního stupně činí 127 534 Kč, jinak ho potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž napadá skutkové i právní závěry soudů obou stupňů. Namítá, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení věci, zejména v otázce výkladu smlouvy, podle dovolatelky měly soudy vyložit smluvní ujednání odlišně - ve prospěch dovolatelky. Dále je podle dovolatelky nesprávný právní závěr o prodlení žalobkyně s plněním smluvní povinnosti, neboť žalobkyně nemohla plnit z důvodu prodlení věřitele, resp. nebyla jí poskytnuta potřebná součinnost věřitele a dovolatelce tak bylo znemožněno splnění povinnosti. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání obecně spatřuje v tom, „rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s obecnými obchodního práva, na rozhodnutí odvolacího soudu závisí vyřešení otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly řešeny, jsou dovolacím soudem posuzovány rozdílně a zároveň se dovolatel domnívá, že by měly být dovolacím soudem vyřešeny právní otázky dále uváděné jinak.“

Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 11. září 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Navíc spatřuje-li dovolatelka naplnění podmínky přípustnosti svého dovolání v tom, že níže uvedené právní otázky řeší dovolací soud rozdílně, je třeba, aby dovolatel konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, vymezil a uvedl a doložil, že tato otázka již sice dovolacím soudem (opakovaně) byla řešena, avšak jednotlivé senáty (případně určitý senát) Nejvyššího soudu, nedospěly ke stejným závěrům, a tudíž není sjednoceno konečné stanovisko týkající se řešení předmětné otázky.

Stejně tak žádost dovolatelky, podle níž vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ).

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s . ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání nedostála.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2014

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu