Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2165/2012

U S N E S E N Í

Bodysun, s. r. o.,

Mgr. Antonínu Strouhalovi,

advokátu, se sídlem v Brně, Dvořákova 635/4, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně

L. B.,

o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2011, č. j. -159, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. září 2011, č. j. -159, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 16. prosince 2010, č. j. -128, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném určení pravosti pohledávky za úpadkyní ve výši 3.013.835,60 Kč.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , o konkursu a vyrovnání, na ustanovení , a na ustanovení , (dále jen „“) – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala,

že by úpadkyni na základě smluv ze dne 3. května 2001, 9. listopadu 2001, 14. listopadu 2001 a 30. listopadu 2001 peněžní prostředky v těchto smlouvách určené přenechala. Současně shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož úpadkyně závazky z titulu smluv o půjčce neuznala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , spatřujíc zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu „v tom, jak soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy v důsledku způsobu provedení dokazování“.

Namítá, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, když výsledek dokazování, respektive hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až Dále soudy nesprávně aplikovaly „procesní předpisy“, když nepřipustily provedení dalších důkazů a způsobem, jakým aplikovaly ustanovení ohledně koncentrace řízení, zkrátily žalobkyni na jejích procesních právech, o kterých navíc nebyla řádně poučena.

Dovolatelka poukazuje na obsah provedených důkazů a uzavírá, že „právě způsob, jakým by měl soud hodnotit důkazy v řízení provedené, je v rozporu s procesními normami a právy žalobkyně, kdy tímto je ve věci dán zásadní právní důvod spočívající v potřebě narovnání obecného postupu soudu z hlediska hodnocení důkazů“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení o. s. ř; proto je podle ustanovení a odmítl.

Samotné hodnocení důkazů totiž nelze − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení − úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle

Zásadně právně významným neshledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ani z hlediska výhrad dovolatelky, podle nichž soudy nižších stupňů v rozporu s ustanovením neprovedly navrhované důkazy (výdajovými pokladními doklady opatřenými podpisem úpadkyně). Je tomu tak již proto, že v tomto směru odvolací soud uzavřel, že i když soud prvního stupně důkaz těmito listinami neprovedl, v důvodech hodnocení uplatněného nároku vzal v potaz jejich existenci (ať již ve vyhotoveních opatřených podpisem úpadkyně či nepodepsaných), a to se závěrem, že „ve světle ostatních provedených důkazů nemají žádnou důkazní hodnotu“, jelikož „byly totiž vystaveny, aniž by k předání peněz skutečně došlo“.

O tom, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, pochybnosti rovněž nejsou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2004, pod číslem 110).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu