Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2114/2014

33 Cdo 2114/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. Z. B. a b) Ing. Z. B., zastoupených JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, proti žalovaným 1) M. Š., a 2) F. Š., zastoupeným JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Anglická 521/4, o zaplacení 442.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, č. j. -153, takto:

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Tryzny, Ph.D., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 27. srpna 2013, č. j. -130, uložil žalovaným povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům částku ve výši 442.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 17. 2. 2011 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2014, č. j. -153, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudky soudů obou stupňů - a to výslovně v plném jejich rozsahu - napadli žalovaní dovoláním a navrhli, aby je dovolací soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli dovolání žalovaných pro nepřípustnost odmítnout a upozornili, že v něm absentuje zákonem stanovený dovolací důvod.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle věty první ve spojení s , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2. - dále jen „ “), řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zastavil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Zbývá posoudit dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. žalobce rozhodnutí odvolacího soudu shora uvedený postulát nesplňuje, neboť argumentace v něm obsažená významové neodpovídá žádnému za čtyř kritérií uvedených v

Nadto nelze přehlížet, že stěžejní dovolací námitka, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah smlouvy (konkrétně jejího ujednání obsaženého v článku V. písm. i/) ani nevystihuje jediný přípustný dovolací důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázka, co je obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je totiž otázkou skutkovou, nikoli právní. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (a to i pomocí výkladů projevů vůle smluvních stran ve smyslu ), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Výtku žalovaných, že odvolací soud porušil jednu ze základních zásad civilního procesu (zásadu dispoziční) a námitku, že „formálnost přístupu soudů obou stupňů měla také respektovat formálnost v rozhodování“ nelze podřadit žádnému kritériu přípustnosti vyjmenovanému v (nejde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních norem.

Nejvyšší soud dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 22. července 2014

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu