Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 292/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) nezl. T. K. a b)V. K., obou zastoupených Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované Zdravotnické záchranné službě Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci, se sídlem v Brně, nám. 28. října 23, IČ 00346292 zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2013, č.j. -437, takto:

Dovolání žalobců

se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Rozsudkem ze dne 16. listopadu 2012, č.j. -347, (poté co jeho první rozsudek v této věci byl zrušen Vrchním soudem v Olomouci) Krajský soud v Brně výrokem I. uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni b) omluvný dopis ve znění uvedeném v rozsudku, výrokem II. žalované uložil povinnost zaplatit nezletilému žalobci a) částku 50.000,- Kč, výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobkyni b) rovněž 50.000,- Kč a výroky IV. - VI

.

rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. června 2013, č.j. -437, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a výrokem II. nařídil, aby ve smyslu ustanovení (dále jen „“) v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalobci včasné dovolání, které výslovně směřují proti oběma jeho výrokům. Podávají je z důvodů podle , protože se domnívají, že rozsudek (správně usnesení) spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když jsou přesvědčení o tom, že odnětí věci dosavadnímu samosoudci je protiústavní a ryze účelové.

K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, která se domnívá, že nejsou splněny podmínky pro dovolání, protože nejde o konečné rozhodnutí v příslušném řízení a nejde o žádný z případů uvedených v ustanovení Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání buď odmítl, případně zamítl jako nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje a , náležitosti dovolání pak

Podle ustanovení , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle , jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, a blíže je specifikovat (v podrobnostech viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz, přičemž proti druhému z nich podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , dostupným z nalus.usoud.cz).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé v dovolání v projednávané věci nedostáli.

Tento nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolatelům již uplynula.

Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Pouze jako obiter dictum pak lze uvést, že Ústavní soud v nálezu ze dne 22. října 2009, sp. zn. (dostupným z nalus.usoud.cz) konstatoval, že použití ustanovení přichází v úvahu pouze tehdy, je-li důvod k obavě, zdaby řízení skončilo odpovídajícím způsobem, pokud by se konalo před týmž senátem(samosoudcem) či soudem. Právě o takovýto případ se dle názoru dovolacího soudu v posuzované věci jedná, když samosoudce soudu prvního stupně nerespektoval závazný právní názor zřetelně a konkrétně vyslovenýodvolacím soudem.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. června 2014

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu