Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 565/2014

32 Cdo 565/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VÝTAHY OSTRAVA spol. s r.o., se sídlem v Ostravě - Přívoze, Teslova 873/2, identifikační číslo osoby 43965865, zastoupené JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 434/211, proti žalované JUDr. Dagmar Mixové, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 93, jako insolvenční správkyni dlužnice Stavitelství KRRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25259971, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze - Vinohradech, Římská 104/14, o 1 418 091 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2013, č. j. -326, takto:

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. -302, ve výroku, jímž bylo zastaveno řízení o úhradu částky 1 418 091 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení (dále též jen „ “) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež je – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jestliže v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání pouze odkázala na ustanovení a uvedla znění této právní normy.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolatelce uplynula dne 23. prosince 2013 (srov. ustanovení větu první a druhou ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Dovolání by však nebylo přípustné ani v případě, kdy by zákonné náležitosti obsahovalo, neboť odvolací soud posoudil otázku vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby ( ) v souladu s judikaturou dovolacího soudu, na jejíž právní závěry v napadeném rozhodnutí odkazoval (srov. např. usnesení ze dne 16. září 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod číslem 54, podle jehož právního závěru žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, byť by šlo o plnění poskytnuté na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jenž byl později zrušen v dovolacím řízení, nebo usnesení ze dne 8. prosince 2009, sp. zn. , a ze dne 25. července 2003, sp. zn. ; dále lze poukázat např. na usnesení ze dne 26. března 2009, sp. zn. , a ze dne 10. prosince 2010, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. července 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu