Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2174/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Euroclaim Praha s. r. o., se sídlem v Praze 10 – Vinohrady, Korunní 810/104A, PSČ 101 00, IČO 27380050, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Minská 546/15, PSČ 101 00, proti žalované MANA - obchody s.r.o., sesídlem vPraze 3, Jičínská 29, PSČ 130 00, IČO 62416529, zastoupené JUDr. Evou Pelikánovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Slovenská 955/7, PSČ 120 00, o zaplacení částky 150 066 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. -348, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. -348, není přípustné podle ustanovení (dále jen „“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu

Žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání z nezbytnosti vyřešení otázky, „zda poté, co došlo k vymožení žalované částky v rámci exekučního řízení, přičemž následně byl původní exekuční titul na podkladě rozhodnutí dovolacího soudu zrušen, aniž by žalobce vzal žalobu zpět, lze v nalézacím řízení projednat, zda žalobcův nárok je po právu“. Podle žalobkyně nebyla tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.

Tato otázka však v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena byla.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , učinil závěr, že pokud se v řízení, v němž se rozhoduje o uložení povinnosti k požadovanému plnění, zjistí, že toto plnění bylo již poskytnuto, odpadá samotná podstata sporu a rozhodování soudu nemůže vést k předpokládanému účelu; za této situace musí soud žalobu (pokud ji žalobce nevezme zpět) zamítnout bez ohledu na to, nakolik je nebo alespoň byl uplatněný nárok odůvodněn.

K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud například také ve svém usnesení ze dne 16. září 1999, sp. zn. , nebo v usnesení ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. .

V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že pokud žalovaný – ať již dobrovolně nebo ve vykonávacím řízení – splní na základě pravomocného rozsudku uloženou povinnost, pak v případě, že tato povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, zaniká splněním. Jestliže tato povinnost neexistovala, získává žalobce na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení. To platí bez ohledu na to, jaký motiv (pohnutka) vede žalovaného ke splnění uložené povinnosti.

Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že se žalobkyně nemůže domáhat toho, aby žalovaná byla podruhé odsouzena zaplatit předmětnou částku žalobkyni, byť byl původní rozsudek, na jehož základě plnila, zrušen, s odůvodněním, že otázka, zda přijetím předmětného plnění vzniklo žalobkyni bezdůvodné obohacení, může být řešena pouze v jiném samostatném řízení, neboť nemůže představovat ani otázku prejudicielní, nezbytnou pro přijetí rozhodnutí v nyní posuzované věci, postupoval v souladu s touto judikaturou Nejvyššího soudu.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Žalobkyně podala dovolání výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Tomuto požadavku však dovolatelka v rozsahu, ve kterém dovolání směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II, nevyhověla.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti výroku odvolacího soudu pod bodem I i ve výroku pod bodem II podle věty první, odst. 3 a odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu