Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4045/2013

30 Cdo 4045/2013

U S N E S E N Í

CORSAIR (Luxembourg) N 11 S.A.,

1) V. L.,

a

2)

Č. M.,

zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III. Na Flusárně 168, pro částku 1.468.307,20 Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Příbrami, pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 18. června 2013, č.j. -379, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 29. května 2008, č.j. -87, okresní soud exekuci nařízenou k vymožení částky 1.468.307,20 Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 952 000,- Kč od 26. 3. 1996 do zaplacení pro promlčení částečně zastavil. Pouze v odůvodnění pak uvedl, že i nadále bude soud provádět exekuci k vymožení náhrady nákladů nalézacího řízení, jakož i nákladů exekuce a nákladů oprávněného, neboť ohledně náhrady nákladů nalézacího řízení přiznané oprávněné ve výši 58.736,- Kč počala promlčecí doba běžet až dnem 21. srpna 1998 (jelikož exekuční titul nabyl právní moci 18. srpna 1998 a plnit měli povinní do tří dnů od právní moci), zatímco návrh na nařízení exekuce byl podán 12. října 2006, tedy v desetileté promlčecí době.

Napadeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinných usnesení soudu prvního stupně „potvrdil v tom správném znění, že exekuce se částečně zastavuje ohledně částky 1.468.307,20 Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 952.000,- Kč od 26. 3. 1996 do zaplacení“. V odůvodnění pak vysvětlil, že ono „potvrzení v tom správném znění“ znamená upřesnění, „v jakém rozsahu se exekuce zastavuje, že tedy nikoli pro náklady nalézacího řízení, kde desetiletá promlčecí doba běží až od právní moci exekučního titulu (když v řízení nebylo tvrzeno, že by povinní tuto částku, ať již v rámci exekuce nebo mimo ni, zaplatili)“.

V dovolání (směřujícím do té části napadeného rozhodnutí, jíž „odvolací soud exekuci nezastavil, tedy pro náklady nalézacího řízení“), jehož přípustnost dovozují z ustanovení s odůvodněním, že otázka, „zda mají náklady nalézacího řízení sledovat osud jistiny“, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, povinní namítají nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřují v závěru odvolacího soudu, že – poněvadž desetiletá promlčecí doba k vymožení náhrady nákladů nalézacího řízení počítá běžet až od právní moci exekučního titulu – důvod k zastavení exekuce v její části nařízené k vymožení této náhrady dán není.

Nejvyšší soud, jenž dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 a část první, čl. II, bod 2 ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V daném případě je dovolání nepřípustné proto, že nelze podat úspěšné dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno. Obecně platí, že pojmově není možno uvažovat ani o odvolání (a tedy i dovolání) proti výroku (jeho části), který nebyl vydán (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , případně , nebo z literatury např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1126 s.). Podání účastníka, které obsahuje námitky proti chybějícímu rozhodnutí (případně výroku či jeho části), je zpravidla namístě posoudit jako návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí. V souzené věci by však beztak doplňující usnesení vydáno být nemohlo, neboť návrh na jeho vydání do patnácti dnů od doručení usnesení odvolacího soudu účastníkům řízení podán nebyl ( ve spojení s ustanovením ).

Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle odmítl.

Pro úplnost však považuje za vhodné doplnit, že rozdílná praxe Nejvyššího soudu byla sjednocena usnesením z 15. června 2011, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 146/2011, v němž velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uzavřel, že promlčela-li se podle § 408 obchodního zákoníku pohledávka (jistina) přisouzená oprávněnému pravomocným platebním rozkazem, pak se jako příslušenství této pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.) promlčel i nárok na náhradu nákladů řízení přiznaný oprávněnému tímto exekučním titulem. Bez zřetele k tomu, zdůrazňuje se v uvedeném judikátu, že tento nárok vzniká (konstituuje se) až pravomocným rozhodnutím soudu, totiž však stále jde o příslušenství pohledávky (příslušenství jistiny), takže po promlčení (jistiny) pohledávky již nelze vymoci ani toto její příslušenství.

Z uvedeného plyne, že přes pochybení soudů obou stupňů, spočívajícím v tom, že nerozhodly – výrokem – o části předmětu řízení, je povinným k dispozici další návrh na zastavení exekuce, týkající se tentokrát příslušenství vymáhané pohledávky.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu v novém rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2014

JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu