Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 424/2014

U S N E S E N Í

Chemagroup s. r. o.,

České republice - Ministerstvu financí,

se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení 244.910.912,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2013, č. j. - 257, takto:

I.Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2012, č. j. -212, kterým soud ve výroku I. řízení co do částky 18.392.065,- Kč s příslušenstvím zastavil, ve výroku II. žalobu zamítl v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení 226.518.841,- Kč s příslušenstvím a ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soudy tak rozhodly o nároku žalobce na náhradu škody, která mu měla vzniknout v důsledku toho, že správce daně vydal zajišťovací příkaz za účelem zajištění spotřební daně a následně provedl daňovou exekuci vydáním exekučního příkazu na přikázání pohledávky žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“.

Odvolací soud založil svůj rozsudek mimo jiné na závěru, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi jím tvrzenou majetkovou újmou (znemožněním podnikatelských záměrů žalobce) a rozhodnutími správce daně (zajišťovacím a exekučním příkazem). Existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. Námitky žalobce, které uvedený závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti napadají, nemohou proto přípustnost dovolání založit, neboť žalobce jimi nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci rozhodující, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod ( ).

Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (neexistence příčinné souvislosti), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobce nadto ani neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky, které jsou v dovolání uvedeny. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu nepostačuje. Pokud žalobce spatřuje přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, musí v dovolání uvést, o jakou konkrétní právní otázku se jedná a od jaké rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil. Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobce trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dostupným z nalus.usoud.cz).

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z žalobcem vymezených otázek.

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu