Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2210/2014

32 Cdo 2210/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně BIO SYSTÉM spol. s r.o., se sídlem v Plzni, Lobezská 2719/15a, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 25 22 70 92, zastoupené JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Jezerem 415/2, proti žalovanému O. M., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni,Malá 43/6, o zaplacení částky 539.946,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2013, č. j. -74, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Podle ustanovení (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Označil-li dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení skutečnost, že vymezené právní otázky má dovolací soud posoudit jinak, než soud prvního stupně a soud odvolací, patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání toto ustanovení nestanoví. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázky vyřešené soudem odvolacím.

Spatřuje-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se při rozhodnutí o návrhu podle ustanovení odchýlil od judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 25. července 2012, sp. zn. , a od usnesení ze dne 27. září 2011, sp. zn. (jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), co do závěru o respektování zásady hospodárnosti řízení a závěru, že musí být zřejmé, čeho se nově přistupující žalobkyně domáhá proti žalovanému, pak tento předpoklad přípustnosti není dán. V usnesení ze dne 25. července 2012, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval otázkou hospodárnosti řízení při rozhodování o návrhu na připuštění vstupu dalšího účastníka na straně žalobkyně do řízení a dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila již v žalobě rozhodné skutečnosti týkající se vztahu nově přistupujícího účastníka do řízení k žalobkyni a k žalované a dále, že nebylo-li před podáním návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení provedeno dokazování k uplatněnému nároku, není připuštění vstupu v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Obdobná situace je i v projednávané věci, v níž žalobkyně v žalobě tvrdila skutečnosti týkající se vztahu společnosti UNILEASING a.s. k žalobkyni i k žalovanému a v řízení dosud nebylo provedeno žádné dokazování, nebylo ani nařízeno jednání.

Rozhodnutí odvolacího soudu není rovněž v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. , neboť z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, vyplývá, že přistupující účastnice na straně žalobkyně je poskytovatelkou leasingu a nadále vlastnicí nákladního vozidla, jež je předmětem leasingu (když předmětem žaloby je náhrada škody, která měla vzniknout tím, že vozidlo není způsobilé k provozu a žalobkyně jako leasingová nájemkyně byla nucena pořídit si vozidlo jiné), a z návrhu na přistoupení další účastnice do řízení je zřejmé, že přistupující účastnice se připojuje k žalobnímu návrhu žalobkyně.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ustanovení věty první

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu